Zvířetník na Kleti (2000)

Začala zima. nejen podle teploměru za oknem, či podle kalendáře, případně ročenky , ale i podle ptáčků zpěváčků. Sýkory koňadry, modřinky i parukářky se seřadily na parapetu a domáhaly se krmení. a řvaly. Hejno sýkorek hopkajících po kovové okenici a vykřikujících tít, tít vzbudí i spícího astronoma po celonočním pozorováním. Zatímco jsem hledala slunečnicová semínka, napadlo mne, že okolobydlící zvířátka jsou vlastně stejně dobrým kalendářem jako kalendáře daleko exaktnější.

Profesionální astronomové-pozorovatelé mají jednu obrovskou výhodu -- ač obklopeni více či méně high-tech vybavením, počítači, ccd kamerami a internetem, prchají před civilizací i světelným znečištěním a pobývají většinou ve velmi odlehlých oblastech s zachovalou přírodou. Pokud tam pobývají trvale a v počtu jen několika kusů, okolní živočišstvo si na ně přivykne a považuje je za přirozenou součást okolní krajiny.

Ze světa vešly do astronomických legend skunkové na arizonské observatoři Kitt Peak či veverky na Mt. Graham. Já jsem měla tu čest se seznámit s veverkami (pardon, čipmanky) na Oak Ridge Observatory, ale musím říci, že kleťská zvířena je bohatší. Nehledě na sýkorky, přilétají sojky a okrádají je celou zimu o pracně vyškemranou potravu. Sovy a dravce ani nepočítám. V normálním středoevropském světě létají motýli jen v teplém období. Na Kleti létají probuzení motýli za inverzí i v zimě. Viděli už jste paví oko na sněhu?

S počátkem jara téměř přesně na svatého Jiří vylézají hadi (štíry nemáme) a okupují vyhřáté kameny, schody a terásky. Není nad odpočívající zmiji přede dveřmi. My jsme si zvykli, návštěvy to občas děsí. Počátkem teplého léta, podle počasí na přelomu června a července začíná krátká sezóna světlušek. Objevují se s občanským soumrakem a poletují tak do poloviny noci. Občas se vznášejí kopulí a musím říci, že vypudit světlušku z tubusu velké fotografické komory není nic jednoduchého.

Léto je i sezónou netopýrů. Letos se mi jednoho podařilo omylem ráno zavřít v kopuli. Chvíli kroužil kolem dalekohledu a pak usedl na výdřevu a smutně drapkal po dřevě. Celoročně s námi spolužijí kuny. V létě jen kontrolují naši přítomnost (občas to dělá dojem, že mají grantový projekt na pozorování astronomů), v zimě také okrádají sýkorky o lůj (případně je žerou) a za tuhých zim se domáhají příspěvku na výživu.

Za odhánění myší, myšic a myšivek si to zaslouží. On takový kabel od ccd kamery nahlodaný myšmi není žádná radost. Kuny patří ke kleťské hvězdárně natolik, že mají i svojí "kuňáčí" planetku zvanou (5026) Martes. Ovšem největší šelmou, s níž jsme měli tu čest se na Kleti potkat je rys. Pozor, při křižování cesty na kopec nedává přednost, ani zprava ani zleva.

S blížícím se podzimem zalezou kamsi ještěrky a zmije, kuny zdokonalí hlídkování a pak už jen kleťská příroda čeká na první sníh (někdy už v září, letos v listopadu). A pak už začnou zimní sýkoří nálety. Kalendář jako vyšitý.