Tanec prachu na Erosu

Mise sondy NEAR-Shoemaker , která skončila v únoru tohoto roku, přinesla fotografie planetky 433 Eros snad z každého úhlu. Od té doby jsou geologové hluboce zabráni do studia tisíců snímků tohoto třiatřicetikilometrového balvanu. Přitom zjišťují, že jeho povrch je plný překvapení.

Vedle kolekce obvyklých nárazových (impaktních) kráterů, ukazují detailní snímky povrchu Erosu i něco, co dosud nebylo na jiných planetkách objeveno: Tisíce balvanů a stovky plochých depresí vyplněných velmi jemným materiálem. V posledním vydání časopisu Nature rozvedli vědečtí pracovníci mise NEAR-Shoemaker teorie, které snad povedou k objasnění tohoto zvláštního fenoménu.

Připomeňme si nejdříve, že velkým překvapením geologů byl objev balvanů, které jsou roztroušeny po celém povrchu planetky. Téměř sedm tisíc těch největších, které měří nejméně patnáct metrů, však prozrazuje, že jsou rozmístěny převážně kolem rovníku planetky a také kolem velkého kráteru s předběžným jménem "Shoemaker". Podle Petera C. Thomase z Cornellovy univerzity a jeho tří spolupracovníků, není pozorované shlukování rozhodně záležitostí náhodnou. Mají totiž oprávněné podezření, že asi před miliardou let, kdy byl srážkou vytvořen zmíněný osmi kilometrový kráter, dopadly vyvrženiny z tohoto impaktu zpět na povrch planetky. Balvany nejblíže kráteru Shoemaker absolvovaly relativně krátký let, zatímco ty nejvzdálenější letěly podle některých odhadů hodinu až dvě, než se po vymrštění vrátily zpět na povrch. Balvany vytvořily po dopadu malé deprese, které mohly být posléze vyplněny drobným uvolněným materiálem.

Existence všech zmíněných hromad sutin rovněž vyvrací dřívější teorii o povrchu planetek, která nepřipouštěla vzhledem k jejich malé přitažlivosti přítomnost většího množství impaktních vyvrženin. Jestliže největší balvany skutečně pochází od kráteru Shoemaker, pak Eros reprezentuje skvělou ukázku pro modelování procesů při kosmických srážkách na malých tělesech. Již dnes by tedy geologové věděli, za jakých podmínek vzniká pozorovaná distribuce balvanů. Osmi kilometrový kráter, jakým je podezřelý Shoemaker, totiž vzniká jen při specifické kombinaci velikosti impaktoru (tělesa, které na povrch dopadá), jeho rychlosti a vlastnostech dopadové oblasti.

Zvláštní mělké prachové "bazény" se snaží vysvětlit Mark S. Robinson ze Severozápadní univerzity pomocí elektrostatického náboje drobných zrníček prachu. Robinson připouští, že velmi drobná zrníčka pravděpodobně mohla díky jejich elektrostatickému náboji levitovat nad povrchem planetky. Tyto vznášející se obláčky prachu se potom mohly později snést na povrch a vytvořit pozorované ploché uloženiny. Robinson poznamenává, že podobný jev byl pozorován na povrchu Měsíce při východu nebo západu Slunce.

Zdroj: Podle Sky News a Nature (převzato z IAN)