PRVNÍ ČESKÁ PLANETKA

17. listopad je státním svátkem České republiky, Dnem boje za svobodu a demokracii (1939 – uzavření českých vysokých škol nacisty, 1989 – studentské protesty, které spustily sametovou revoluci). Mělo by se slavit i něco jiného :-) 17. listopad by měl být svátkem výzkumu planetek v ČR.

Mnozí si teď určitě pomyslí, že budu psát o výročí "prvního světla" našeho 1-m teleskopu KLENOT na Observatoři Kleť 17. listopadu 2001. Nebudu! 17. listopad je totiž hlavně výročím objevení první české planetky. A protože jsou české dějiny plné absurdních událostí a příběhů, tak tato první česká planetka byla objevena 17. listopadu 1925 v Alžíru. Znalcům historie astronomie už jsem možná napověděla. Zmíněná první česká planetka má pořadové číslo (1055), jmenuje se Tynka a objevil ji Emil Buchar, tehdy student astronomie, posléze expert proslulý zejména jako pracemi v oboru vyšší geodézie.

Emil Buchar se narodil 4. srpna 1901 v chudé rodině textilního dělníka v Horní Nové vsi u Lázní Bělohrad jako nejmladší z 11 dětí. Nadaný a ctižádostivý student za podpory okolí absolvoval reálku v Nové Pace. Kromě přírodních věd měl i vlohy výtvarné a náklonnost k výtvarnému umění si podržel celý život. Nevíme, co rozhodlo o výběru dalšího studia na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "Snad to byla záliba místního obyvatelstva kolem jeho rodiště v mimozemských spekulacích, snad otcovo pozdější zaměstnání ponocného, snad sledování Halleyovy komety v roce 1910, či toto vše dohromady, či něco úplně jiného" píše jeho pozdější asistent prof. Josef Kabeláč. Bucharovým hlavním zájmem v době studia na UK byla astronomie. A zejména planetky. Již jako student - asistent astronomického ústavu univerzity publikoval v roce 1925 výpočty drah dvou nových planetek. Ve stejném roce se vydal Buchar poznat jiné kraje a získat nové zkušenosti do Paříže. Po mnoha peripetiích dostal místo astronoma v astrografickém a meridiánovém oddělení na alžírské univerzitní hvězdárně v Bouzaréah. Jejím ředitelem Gonessiatem byl vlídně přijat a pracoval zde od června do prosince 1925.

Píše odtud "Mně se tady moc líbí, příroda je krásná, noci jsou nádherné a tiché, je cikády koncertují a z moře občas zahoukne lodní siréna."

Kolem půlnoci 17. listopadu 1925 shledal při fotografování, že jedna z "hvězd" má vlastní pohyb vůči ostatním hvězdám. Samojediná měla na fotografické desce tvar čárky. Při podrobném zkoumání usoudil, že se jedná o novou planetku. Osobně vypočtené efemeridy zasílá svému pražskému představenému prof. V. V. Heinrichovi. Zprávy o objevu nové planetky označené "Alger W. 1925" přinesly francouzské i berlínské noviny. Planetka byla znovunalezena v dubnu 1927. Buchar podnikl další cestu do Alžíru v říjnu 1926 a vrátil se v březnu 1927, pravděpodobně kvůli onemocnění zimnicí.

Emil Buchar samostatně a novým způsobem vypočetl poruchy dráhy nově objevené planetky, způsobované Jupiterem. Výsledky publikoval v českých i zahraničních časopisech. Planetka obdržela pořadové číslo 1055, pod nímž ji najdeme v katalozích dodnes a objevitel ji nazval po své matce "Tynka". Objev a výpočty se rovněž staly námětem jeho disertační práce pod názvem "L'orbite de la planete 1055" pro získání doktorátu přírodních věd. Byl též za objev planetky odměnen cenou ministra školství.

První česká planetka (1055) Tynka = 1925 WG patří mezi tělesa hlavního pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru. Kolem Slunce oběhne po málo výstředné eliptiské dráze (a=2,20 AU, e=0,21) se sklonem 5,27 stupňů k rovině ekliptiky jednou za 3,26 roku. Její průměr lze odhadnout na 29 kilometrů.

(1055) Tynka

Posléze však byl Emil Buchar, zřejmě z rodinných důvodů, opoustil úspěšně se rozvíjející dráhu perspektivního astronoma a přijal "solidní" místo ve Vojenském zeměpisném ústavu v Praze. Touto nucenou změnou byl vnitřně zřejmě trpce zklamán. Česká geodézie tím však získala pracovitého nadaného vědce, učitele, vůdčí osobnost, který geodézii u nás obohatil, posílil a pozvedl na vyšší úroveň. Poznámka na okraj - geodézie totiž zdaleka nespočívá jen v té veřejnosti viditelné části totiž postávání a pobíhání s pruhovanými tyčemi a teodolitem v krajině a spravování katastru, ale zahrnuje celou širokou a složitou oblast tzv. vyšší geodézie. Některé z jejích oborů u nás poprvé právě Emil Buchar definoval i realizoval.

Například geodetickou astronomii, geofyziku a později po vypuštění prvních umělých družic Země kosmickou geodézii, studium stability drah umělých družic a astrodynamiku. Vypracoval také konstrukci několika původních unikátních astro-geodetických přístrojů. Za významnou část své práce považoval Buchar činnost pedagogickou. Od roku 1946 byl jmenován řádným profesorem geodetické a teoretické astronomie a gravimetrie na dnešním ČVUT. Jako uznávaný odborník se podílel na mnoha aktivitách mezinárodní vědecké spolupráce, konferencí a měřičských kampaní. Publikoval na 60 původních vědeckých prací.

Prof. Buchar zemřel 20. září 1979 v Příbrami. Jeho zřejmě posledním setkáním s planetkami je pojmenování jedné z planetek objevených na Kleti jménem E. Buchara - (3141) Buchar = 1984 RH, nalezené 2. září 1984 A. Mrkosem. Jméno bylo Mezinárodní astronomickou unií publikováno v Minor Planet Circular No.22828 29. listopadu 1993.

BTW, mohli bychom samozřejmě dlouho diskutovat o tom, kterému tělesu říkat "první česká planetka". Máme uvažovat již planetky objevené v dnes chorvatské Pule a rakouské Vídni za rakousko-uherského císařství rakouským občanem narozeným v Opavě J. Palisou? Máme brát v úvahu až planetky objevené na území nynější České republiky? To bychom skončili u planetek objevených na Kleti :-) Máme počítat již první planetky objevené slovenskými astronomy na území původního Československa na Skalnatém Plese, tedy v nynější Slovenské republice? To bychom se posunuli o pár let dopředu. Nebo planetky objevené českým astronomem L. Kohoutkem v Německu? To je obdobné jako objev Bucharovy Tynky o desítky let dříve. Myslím že alžírská Tynka českého astronoma Emila Buchara je nejlepší variantou. I s tím symbolickým datem 17. listopadu.

Připraveno s využitím materiálů ze "Sborníku příspěvků přednesených na setkání při příležitosti stého výročí narození prof. Emila Buchara", Praha 2002, vydal Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Zdiby, ve spolupráci s Geografickou službou armády České republiky, za jehož poskytnutí děkujeme prof. Janu Kosteleckému z katedry vyšší geodézie fakulty stavebni ČVUT v Praze.