PODVOJNÝ KENTAUR PODRUHÉ

Podivné podvojné těleso vám konečně můžeme představit i na originálním snímku z HST. Nadto obě složky byly právě nyní pojmenovány. A navíc se rozvilnula diskuse, co je Kentaur a co ne.

Těleso známé původně pod předběžným označením 2002 CR46 a nyní pod definitivním pořadovým číslem (42355) oběhne kolem Slunce jednou za 235 let. Nejblíže se přiblíží ke Slunci na na vzdálenost 17,5 AU, čili ke dráze Uranu a v odsluní v 58,6 AU se nachází daleko za drahou Neptunu. Pohybuje se tedy ve vzdálených oblastech sluneční soustavy.

Jak už jsme informovali před půl rokem, na snímcích pořízených HST nalezl tým vedený Keithem Nollem jeho souputníka (viz. článek Jak se množí Kentauři). Nyní si složený snímek pořízený kamerou s vysokým rozlišením (HRC/ACS) Hubblova kosmického teleskopu můžete prohlédnout.

Jednotlivé snímky byly pořízeny 20.ledna 2006 v rámci stále pokračujícího pozorovacího programu. Jedná se o čtyři 300-sekundové expozice. Dvojice těles je jasně rozlišitelná. Úhlová vzdálenost mezi složkami je 0,11 úhlové vteřiny. Vzdálenost dvou složek promítnutá do roviny je přibližně 1330 kilometrů. V případě stejného albeda (tj. odrazivosti) je poměr velikostí mateřského tělesa a druhé složky 2:1. Dle měření to vychazí na průměry 112 kilometrů a 56 kilometrů.

Tělesa křižující dráhy obřích planet se nazývají podle mýtických bytostí, půl člověk a půl kůň, Kentauři. Jako první těleso svého druhu byl roku 1977 objeven Chiron, obojetné těleso, planetka občas se projevující jako kometa. Kentauři se pohybují po dlouhodobě nestabilních drahách, zřejmě pocházejí z oblasti transneptunických těles a postupně se stávají krátkoperiodickými kometami. Tu nestabilnost si ovšem nepředstavujte v řádech liského života, jedná se o desítky milionů let. Původní definice Kentaurů uvažovala pouze o tělesech pohybujících se mezi drahami Jupiteru a Neptunu. Jak přibývá objevů transneptunických těles a zejména tzv. těles SDO - těles rozptýleného disku, hranice toho, co je a co není Kentaur, se stále více stírají. (42355) = 2002 CR46 se sice nepřiblíží ke Slunci blíže než Jupiter, nedotkne se ani dráhy Saturnu, ale v odsluní se ocitne daleko za drahou Neptunu. Někteří experti na dynamiku sluneční soustavy jej proto za úplně "klasického" Kentaura nepovažují.

Proto také 2002 CR46 nedostal přímo jméno jednoho z mýtických Kentaurů, ale objevitel jeho podvojnosti mu vybral jméno jiné mytologické obludy - Typhona (Tyfona). Typhon je v řecké mytologii otcem všech velkých netvorů. Zobrazuje se jako stohlavá obluda se stehny opletenými hady. Typhon byl posledním dítětem, které Gaia zplodila s Tartarem. Druhá ze složek Kentaura (42355) Typhon I, objevená na snímcích z HST, dostala jméno Echidna. Echidna byla matkou všech velkých netvorů klasické řecké mytologie, které plodila s výše už zmíněným Typhonem. Nesmrtelná Echidna, žijící v hluboké jeskyni zvané Arima, byla napůl nymfa napůl had. Prostě skvělá dvojice. K jejich potomkům patřil například mnohohlavý pes Cerberus, Chiméra či Sfinx. Tvůrci současných hororů se mají od antických autorů dost co učit.

Typhon na antické váze z 6. stol. př.n.l.

Keith Noll navrhl komisi pro jména planetek a komet Mezinárodní astronomické unie (CSBN), že i další netypičtí Kentauři by měli dostávat jména mytologických hybridních bytostí.

Keith Noll (22. srpna 2006 na GA IAU v Praze - foto Jana Tichá)