NEAR/Shoemaker dosáhne extáze!

Jak bude probíhat vyvrcholení mise Shoemaker-NEAR? Zřejmě docela klidně.

Americká výprava Shoemaker-NEAR má na triku nejméně jedno prvenství: Coby první lidský výrobek se před rokem, 14. února 2000, zavěsila na oběžnou dráhu jedné z blízkozemních planetek.

"NEAR-Shoemaker nasadila laťku tzv. nízkorozpočtových misí hodně vysoko," shrnul její působení dr. Edward Weiler z NASA. "Tahle výprava poskytla odpovědi na řadu základních otázek, navíc si svými záběry získala srdce široké veřejnosti. Tým z Laboratoře aplikované fyziky Johns Hopkins University, stejně jako řada partnerských institucí, si zaslouží gratulace za zvládnutí této historicky první kosmické výpravy."

Zanechejme ale vzletných slov. Sonda, postavená a také řízená právě pracovníky Laboratoře aplikované fyziky, která se mimochodem nyní chytá na výpravu Genessis, strávila v kosmickém prostoru pět roků. Byla prvním a skutečně smělým členem programu Discovery, pod který spadají levné americké projekty (cena do 250 milionů dolarů) s krátkou dobou vývoje (do tří let).

Úkolem sondy byl komplexní průzkum planetky Eros -- jejího složení a struktury. Měla stanovit velikosti, tvar, hmotnost, rozložení gravitačního pole, elementární a mineralogické složení, geologii, morfologii a složení povrchu, rozložení hmoty uvnitř tělesa a existenci případného magnetického pole.

Osm set kilogramů těžká sonda NEAR se na cestu vydala 17. února 1996. V červnu 1997 prolétla jen tisíc dvě stě kilometrů od planetky Mathilde, pořídila množství zajímavých snímků a určila také hmotnost celého tělesa.

Na oběžnou dráhu planetky Eros měla původně "dosednout" už 9. ledna 1999. Při kritickém manévru ale díky softwarové chybě vypověděl poslušnost hlavní raketový motor. Pozemským technikům se sice po 27 hodin podařilo s observatoří navázat spojení, ta ovšem mezitím prolétla oblastí, z níž se mohla dostat na dráhu kolem planetky a pouze ji ze vzdálenosti čtyř tisíc kilometrů minula. Přesto všechno se získala řada záběrů a také několik základních charakteristik celého tělesa.

Zálohy paliva, stejně jako dobré navržení všech systémů, umožnilo pokus za rok zopakovat. Tentokráte to vyšlo. Od 14. února 2000, tedy od svatého Valentýna, se tak Shoemaker-NEAR stal první umělou oběžnicí tak malého tělesa. Vědecké přístroje pracovaly prakticky bez chyby a získaly odhadem desetkrát více dat, než se původně předpokládalo. Jenom pro představu: Třírozměrný model celé planetky dalo dohromady 11 milionů laserových pulsů výškoměru; pečlivá měření pohybu družice ukázala, že má Eros pevné, avšak rozlámané jádro; rentgenové, gama a infračervené detektory pomohly přečíst chemické vlastnosti; 160 tisíc záběrů pak až na drobné výjimky pokrylo celý povrch více než třicet kilometrů velké planetky. Těleso, na první pohled podobné ohromné bramboře, pokrývají jak krátery, tak i nejrůznější zlomy, světlé a tmavé skvrny, stejně jako balvany o velikosti rodinného domku

Odpověděli jsme na některé otázky, které se objevily v době, kdy jsme se dostali na oběžnou dráhu," komentoval dr. Andrew Cheng. "Víme, že Eros je pevné těleso se stejnorodým složením, z materiálu, jenž je pravděpodobně starší než Země. Ale nalezli jsme také řadu věcí, které jsme nečekali a na které ještě odpověď nemáme. Vědci proto budou získaná data analyzovat ještě několik následujících roků."

"Na zlomku záběrů s nejvyšším rozlišením jsme si všimli zvláštních jevů, které jsme na Měsíci či jinde ve Sluneční soustavě dosud neviděli," dodal Joseph Veverka, jenž vede "kamerový" tým sondy.

Vzhledem k tomu, že po roce práce v nádržích observatoře nezbývá téměř žádné palivu, rozhodl se letový tým poslat Shoemaker-NEAR v těchto dnech směr "k zemi". Poslední manévry, které se uskuteční 12. února, totiž sondu dopraví až k povrchu, na který v oblasti "velkého sedla" asi deset kilometrů velké prolákliny také dosedne. Po celou dobu přitom bude pořizovat ostřejší a ostřejší záběry.

Čtyřhodinový sestup začne v 16:31 našeho času, kdy se Shoemaker-NEAR odpoutá od své současné dráhy ve výšce 35 kilometrů od středu planetky (QuickTime, 2.4 MB). Několik dalších zážehů pak zpomalí rychlost sondy z třiceti kilometrů v hodině na čtvrtinu. Tedy trochu rychlejší chůzi.

Kamera observatoře bude namířena směrem ke Sluncem ozářenému povrchu a přibližně každou minutu pořídí jeden záběr. Poslední, který se dle odhadu podaří získat ze vzdálenosti pět set metrů, ukáže detaily malé jenom deset centimetrů. Ihned poté se operátoři pomocí kamery, laserového výškoměru, rádiového signálu, event. jeho definitivní ztráty pokusí určit okamžik dosednutí observatoře. Manévr, který vyvrcholí kolem deváté hodiny večerní, pokryjí hned dvě antény sítě Deep Space Network -- ve španělském Madridu a kalifornské Goldstone.

"Celá sekvence zážehů může, ale nemusí zajistit měkké dosednutí," popsal úvahy, co "potom", dr. Robert Farquhar, vedoucí celé výpravy. "Jelikož neznáme vlastnosti povrchu, můžeme jenom stěží předvídat, jak sonda dopadne. Obzvlášť proto, že nebyla stavěna s ohledem na takový manévr. Nanejvýš můžeme doufat v signál ze sondy, který nám potvrdí, že je stále v provozu."

Jiří Dušek (Instantní Astronomické Noviny)
Zdroj: JHUAPL News a další