Kuk na Ceres!

Hubblův kosmický dalekohled se podíval na planetku Ceres. K detailním záběrům meziplanetárních sond mají sice jeho snímky daleko, přesto je na co se dívat.

Když Giuseppe Piazzi objevil 1. ledna 1801 v Palermu první planetku Ceres, předpokládali astronomové, že objevil doposud chybějící planetu v mezeře mezi drahami Marsu a Jupiteru. Dokonce jí začali říkat "osmá planeta". Dnes už víme, že Ceres není regulérní planetou, ovšem stále zůstává největším tělesem hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Po dvou stoletích od objevu však získali astronomové alespoň hrubou představu o vzhledu jejího povrchu.

Zásluhou Hubblova kosmického dalekohledu mohl tým astronomů ze Southwest research institutu v americkém Boulderu, které vedl Joel W. Parker, 25. června 1995 pořídit několik snímků Ceres v ultrafialovém světle. Zatímco předchozí pozemská pozorování, ač s využitím adaptivní optiky, zhruba rozeznala Ceres jako kotouček, na snímcích z Hubblova kosmického dalekohledu (HST) jsou vidět detaily do rozměrů 50 kilometrů, přičemž průměr Ceres je 950 +/- 8 km.

Povrch Ceres přivrácený pro pohled pořízený z HST je poměrně hladký, jedinou výraznou výjimkou je tmavá, šerá skvrna o průměru kolem 250 kilometrů. Autoři v článku pro připravované lednové číslo 2002 the Astronomical Journal zdůrazňují, že doposud není jasné, zda jde o kráter či tmavou skvrnu nebo něco jiného. Uvedená pětihodinová pozorování však nepokrývají celý povrch planetky, jejíž rotační perioda je 9,1 hodin.

Astronomové ze SWRI jsou však přesvědčení, že jde o reálný útvar na povrchu planetky a navrhují pro něj dokonce jméno Piazzi, tedy jméno objevitele Ceres. Vzhledem k tomu, že doposud se pojmenovávaly jen útvary na povrchu planetek pozorované při přiblíženích kosmických sond, není ještě jisté, jak to s tímto návrhem dopadne.

Jana Tichá
Zdroj: Sky and Telescope News (z IAN)