Stejně jako
se ptáme u lidských osudů "odkud přicházíme? kdo
jsme? kam jdeme?", můžeme se tak zeptat i u vědních
oborů. Výzkum planetek, narozdíl třeba od sledování
komet, začal "teprve" před 200 lety. Za pouhá dvě
století dospěl od objevu jediného tělesa k poznání celé
populace těles nového typu, přistání sondy na planetce
či rozpoznání nebezpečí hrozícího lidstvu od planetek. A
jak to vše vlastně začalo?  Datum narození je přesně známo --
1. ledna 1801, stejně tak i jméno otce -- Giuseppe
Piazzi. Třetím důležitým údajem v křestním listě je
místo narození. Tím je v případě počátku výzkumu
planetek Palermo, město jehož synomymem je u nás, asi
poněkud nepřípadně, považována sicilská mafie, přitom by
k němu měli zejména planetkoví astronomové hledět jako
křesťané k Jeruzalému či muslimové k Mekce.
Sicilie byla na konci 18. století vědeckou periférií
Evropy. Přesto v její metropoli vznikla právě zásluhou
zmíněného G. Piazziho nejjižněji položená evropská
astronomická observatoř. Piazzi (1746-1826), člen
theatinského řádu, přednášel matematiku na různých
místech Itálie. Roku 1780 byl vyzván, aby obsadil
stolici vyšší matematiky v Palermu. V roce 1787 byl na
palermské universitě (Accademia) jmenován profesorem
astronomie.
To odstartovalo jeho pozoruhodný vědecký osud. Piazzi
totiž do té doby vůbec nebyl astronomem (ani
amatérským), ani vědcem, není známa žádná jeho vědecká
stať, pouze přednášel matematiku. Za několik málo let se
však stal jedním z nejrenomovanějších astronomů své
doby. Svou astronomickou kariéru zahájil tříletou
studijní cestou do Paříže a Londýna, kde se setkal s tak
významnými osobnostmi své doby jako byl Lalande, Messier
či Cassini. V Londýně kromě studií navázal kontakt s
výrobcem vynikajících přesných přístrojů Jesse Ramsdenem
a získal od něho soubor vybavení pro budoucí palermskou
observatoř. Od sicilského panovníka pak získal svolení
ke stavbě astronomické observatoře na tzv. Normanské
věži Královského paláce v Palermu. Observatoř byla
dokončena již roku 1791 a Piazzi tak měl v rukou tři
trumfy -- nejjižněji položenou observatoř a tedy možnost
pozorovat části oblohy jinde z Evropy neviděné, slušné
počasí a zřejmě nejpřesnější astronomický přístroj své
doby -- pětistopý Ramsdenův vertikální kruh s velmi
přesným odečítáním souřadnic.
 Piazziho program spočíval v měření
přesných poloh hvězd a následném sestavení katalogu
hvězd. Jeho nejrozsáhlejší katalog obsahuje 7646 hvězd s
přesností v určení poloh několik úhlových vteřin. Pro
přesné výsledky pozoroval každou hvězdu minimálně čtyři
noci. Není divu, že takovýto astronom na tak vybavené
observatoři neunikl pozornosti F. X. von Zacha,
organizujícího zřejmě první astronomickou kampaň v
dějinách vědy pro nalezení údajně chybějící planety mezi
Marsem a Jupiterem dle (fiktivního) Titius-Bodeova
zákona.
Ze všech hledačů právě G. Piazzi nalezl a zaznamenal
1. ledna 1801 v pozorovaném hvězdném poli novou "hvězdu"
jasností srovnatelnou s hvězdami osmé velikosti, stejné
barvy jako Jupiter. Druhého ledna večer zjistil, že
poloha údajné hvězdy nesouhlasí ani v čase ani ve
vzdálenosti od zenitu se včerejšími pozorováními. Proto
ji pozoroval opakovaně až do 11. února 1801, v
závislosti na špatném počasí, celkem 24 nocí. Vzhledem k
různým okolnostem, včetně Piazziho nemoci, dorazila
zpráva o objevu k astronomické komunitě až na konci
března, kdy byla Ceres v blízkosti Slunce a tedy
nepozorovatelná. Piazzi sám původně označil těleso za
kometu, nejevící však kometární vzhled (to je docela
moderní nápad). Teprve po roce ji znovunalezl už zmíněný
F. X. von Zach s využitím Gaussovy výpočetní metody a
potvrdil tak Piazziho objev.
 Ač Piazzi považoval svou Ceres
Ferdinandeu za osmou planetu sluneční soustavy, dnes
už dávno víme, že je největší planetkou hlavního pásu
mezi drahami Marsu a Jupiteru a že Piazzi je vlastně
zakladatelem nového odvětví astronomie. Regulérní osmou
planetou sluneční soustavy je Neptun, objevený dvacet
let po Piazziho úmrtí.
Planetka (1) Ceres sice získala pořadové číslo jedna,
přišla však o svůj přídomek Ferdinandea po Ferdinandu
IV. králi obojí Sicílie v době objevu, jméno Ceres po
antické bohyni a patronce Sicílie jí zůstalo.
Piazzi předznamenal následné hledání planetek jak
svou precizností, tak tím, že planetku nejen objevil,
ale i dále sledoval, čemuž se dnes říká následná
astrometrie (follow-up). Vybudoval novou observatoř,
vybavil ji vynikajícími přístroji a získal jí podporu
panovníka. Byl tak vlastně i vynikajícím astronomickým
manažerem, který tyto výdobytky jako vědec dokázal
perfektně využít. Planetka Ceres je dodnes
nejvýznamněším objevem Observatoře v Palermu.
Snad proto všechno, abychom nezapomněli "odkud jsme
přišli" byla konference "Asteroids 2001 -- Od
Piazziho do třetího tisíciletí" uspořádána letos v
červnu právě v Palermu. Těm, kdož měli zájem, umožnili
organizátoři navštívit historické prostory palermské
observatoře, potěšit se s původním Ramsdenovým
teleskopem i spatřit sbírku výtvarných děl zobrazujících
Piazziho s múzou Uránií a tajuplnou Cererou.
Musím přiznat, že sáhnout si na dalekohled s nímž
byla objevena Ceres bylo stejně pozoruhodné jako
nejnovější poznatku o Erosu ze sondy NEAR-Shoemaker či
trendy ve výzkumu blízkozemních asteroidů, výpočty drah
transneptunických těles či příležitost referovat o
vlastní práci. Rozhodně jsem nebyla sama, kdo byl tak
zvídavý/zvědavý, a to je určitě dobře, protože zvídavost
je základní vlastností potřebnou pro provozování vědy.
Jana Tichá
Zdroj: Z Palerma pro IAN.
|
RSS