Dovedete si představit těleso sluneční soustavy, které má přísluní
(ano, opravdu přísluní, nikoliv odsluní) ve vzdálenosti 75,8 AU
od Slunce, čili téměř dvakrát tak daleko od Slunce než se pohybuje
Pluto?
Nedivte se. Takové těleso už známe. Objevili jej američtí astronomové
na observatoři Mt. Palomar a v pondělí 15.března 2004 jej představují
veřejnosti. Těleso označované předběžně jako
2003 VB12 nalezli astronomové M. E. Brown, C. A. Trujillo a D. Rabinowitz
použivše 1,2-m Oschin Schmidt teleskop na Mt. Palomaru vybavený QUEST II.
CCD kamerou. V době objevu se nacházelo 90 AU od SLunce, už zmíněného přísluní
v 76 AU dosáhne až v roce 2075, odsluní má ve vzdálenosti téměř 1000 AU
od Slunce. Těleso se pohybuje po velmi protáhlé dráze (e = 0,86) se sklonem
12 stupňů k rovině ekliptiky, má velkou poloosu dráhy 531,7 AU a oběžnou
dobu 12260 let.
Jedná se o objev zatím nejvzdálenějšího tělesa obíhajícího kolem Slunce.
Snímek transneptunického tělesa 2003 VB12 byl pořízen
1,06-m teleskopem KLENOT 14.března 2004 expozicí 60 sekund v rámci
projektu KLENOT na Observatoři Kleť.
Planetka je označena šipkou (zobrazené pole je výřezem).
Foto Jana Tichá a Miloš Tichý
Uvedená absolutní magnituda tělesa je H = 1,7, tedy můžeme jen odhadovat jeho
velikost, která v závislosti na charakteru jeho povrchu (hlavně odraznosti)
může být srovnatelná s Plutem, tj. až kolem dvou tisíc kilometrů.
Projekt M. Browna z proslulého Caltechu (California Institut of Technology) a
jeho kolegů Ch. Trujilla (Gemini North Observatory) a D. Rabinowitze
(Yale University) je zaměřený na pátrání po velkých tělesech v Kuiperově pásu.
Jejich dosavadní pozoruhodné objevy tento cíl postupně naplňují (naposled 2004 DW,
nazývané také "druhé po Plutu"), také díky renovované palomarské velké
Schmidtovy komory, vybavené nyní velkým CCD, zřejmě největším na světě, složeným
ze 112 čipů a pokrývající plochu cca. 3,6 x 4,6 stupně, tj. celé původní zorné pole
používané při klasickém fotografování s Oschin Schmidtem (znalec může jen
"slintat" touhou).
Astronomové zabývající se sluneční soustavou pochopitelně projekt
Browna a spol. znají a toto nové vzdálené těleso je potěšilo.
"Fantastické", řekl například dr. Brian Marsden, ředitel Minor Planet Center,
mezinárodního centra pro sledování planetek sídlícím na Harvard-Smithsonianské
astrofyzikální observatoři. Dr. Marsden je i autorem výpočtu dráhy tohoto tělesa.
K přesnému výpočtu přispělo i vyhledání předobjevových pozorování z let 2001 a
2002 z projektu NEAT.
Umělecké ztvárnění 2003 VB12.
Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech)
K výpočtu dráhy přispěla jako jediná mimoamerická observatoř jihočeská Hvězdárna
Kleť. Přesná data získaná 1,06-m teleskopem KLENOT na Kleti 13. a 14.března 2004
prodloužila známý
oblouk dráhy o dva a půl měsíce a umožnila zpřesnit výpočet dráhy tohoto
unikátního tělesa, jak ukazuje dnešní cirkulář
MPEC 2004-E45
vydaný Minor Planet Center.
Objevitelé už dokonce uvažují i o jménu. Chtějí je vybírat z mytologie
národů žijících v oblastech blízkým zemským pólům. V úvahu připadá například
jméno Sedna, což je inuitská bohyně moře. Inuitská pověst o krásné Sedně
doprovázené tuleni a velrybami pochází z oblasti kanadského Labradoru.
Astronomové věnující se vzdáleným oblastem sluneční
soustavy předpokládají, že není všem dnům konec a že takto vzdálených
a takto velkých těles se může najít v budoucnu více. Sluneční soustava
už opravdu nebude taková jako bývala.
Jana Tichá, 15.3.2004 odpoledne
Čerstvé zprávy z tiskové konference pořádané NASA nám nabízejí několik
dalších podrobností o tělese předběžně zvaném "Sedna" putujícím v ledových končinách
sluneční soustavy, tedy v místech kde teplota dosahuje nějakých -240 stupňů C.
Vzhledem k tomu, že se těleso nepodařilo zatím detekovat novým
Spitzer Space Teleskopem, odhadují se nyní jeho rozměry na asi 3/4 Pluta
čili nějakých 1700 km, velikostně v polovině mezi Plutem a Quaoarem.
Porovnání velikostí.
Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech)
Někteří odborníci uvažují o tom, že těleso zvané Sedna nepatří do Kuiperova
pásu začínajícího za drahou Neptunu, ale až do nejvnitřnější části
vzdálenějšího Oortova oblaku,
zásobárny kometárních jader na okraji sluneční soustavy. Sedna se však
pohybuje asi desetkrát blíže, než jsme až dosud Oortův oblak předpokládali.
Poloha a dráha 2003 VB12 ve sluneční soustavě.
Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech)
Byly zaznamenány nepřímé důkazy existence měsíčku u tohoto tělesa. Pro jeho objevení
či zamítnutí této hypotézy se připravují pozorování s Hubblovým kosmickým
teleskopem.
Těleso 2003 VB12, familierně zvané Sedna je po Marsu nejčervenějším známým
tělesem ve sluneční soustavě. Čím je tedy tvořený jeho povrch?
Takže, jak to tak bývá, nový objev přinesl nové otázky a my se můžeme těšit
na zprávy o dalších výzkumech.
A na závěr jednu poznámku:některá média nelenila nazývat nově objevené
těleso 2003 VB12 "desátou planetou", hlavně kvůli velikosti řádově
shodné s Plutem, dosavadní
"devátou planetou" a zároveň zatím největším tělesem Kuiperova pásu.
U rozhodování čemu říkat a neříkat planeta musíme však vzít v úvahu i
další charakteristiky, nejen pravděpodobnou velikost.
Už jenom jeho velmi výstředná dráha jej řadí
snad snáze i ke kometám něž k planetám s drahami velmi málo
výstřednými. Proto opatrně s rychlými úsudky.
Jana Tichá
15.3.2004 večer
| 
RSS