STO LET OD TUNGUZKY

Jana Tichá - 30. 6. 2008

30.června 1908 kolem 7:17 ráno místního času na Sibiři v oblasti Podkamenné Tunguzky došlo k nejničivějšímu dopadu kosmického tělesa na Zemi v moderní historii.

Přestože se odborníci dosud dohadují o podrobnostech katastrofy, shodují se na základních faktech. Kosmické těleso, planetka či kometa, o průměru cc. 40 metrů vletělo do atmosféry Země rychlostí cc. 54 000 km/hod.a explodovalo nad centrální Sibiří ve výšce kolem 9 kilometrů (proto tu nenacházíme dopadový kráter). Uvolněná energie odpovídá 185 hirošimským bombám. Přes 2000 čtverečních kilometrů zničeného lesa, 80 milionů stromů poražených explozí a stojící očesané stromy jako telegrafní tyče v epicentru výbuchu. Naštěstí došlo ke katastrofě v téměř neobydlené oblasti a kupodivu není známa jediná lidská oběť tunguzské katastrofy.

Don Yeomans, ředitel NASA NEO kanceláře na základě našich současných poznatků odhaduje, že ke střetu země s tělesem typu Tunguzka dochází v průměru jednou za 300 let.

Sté výročí tunguzské katastrofy je skvělou příležitostí k ohlédnutí se za výzkumem blízkozemních asteroidů.

Před nějakými šedesáti lety byla známa jen hrstka blízkozemních asteroidů křižujících dráhu Země. Ernst Opik a Gene Shoemaker provedli první výpočty založené na minumu dat a vlastní intuici a pokusili se o první odhady možných střetů se Zemí. Mapování Měsíce pro účely programu Apollo přivedlo Gena Shoemakera a několik dalších odborníků k úvahám o impaktním původu kráterů na Měsíci i k jejich srovnání s Meteorickým kráterem v Arizoně a s krátery po pokusných výbuších jaderných bomb. Shoemaker si byl dobře vědom souvislosti kráterů na Zemi s asteroidy na obloze. Na začátku 70.let začal spolu s Eleanor (Glo) Helinovou blízkozemní asteroidy systematicky hledat. Carolyn Shoemakerová vzpomíná, že v této době bylo známo snad jen devět blízkozemních asteroidů. Později vznikl samostatný hledací program manželů Gene a Carolyn Shoemakerových. V 80.letech začal pod vedením Toma Gehrelse program Spacewatch. Byl to první hledací program využívající CCD detektor, což Gehrels "okoukal" u armády. První blízkozemní asteroid byl v rámci projektu Spacewatch nalezen v roce 1986. K hlavním Gehrelsovým spolupracovníkům patřil Jim Scotti. CCD Spacewatch tehdy ještě soutěžil s fotografickými programy Shoemakerů a Helinové. Výhodou CCD detektorů byl ovšem dosah na daleko slabší tělesa.

Významným podnětem pro širší uznání pravděpodobnosti srážky naší Země s asteroidem a možnosti globálních následků takové katastrofy byl Alvarezův článek vydaný v roce 1980. Studie geologa Waltera Alvareze, jeho otce Luise, nositele Nobelovy ceny a dalších kolegů potvrdila existenci iridiové vrstvy na rozhraní K/T čili vzniklé před 65 miliony lety. Ukázala, že impakt zničil většinu života na Zemi a že biosféra je velice křehká.

"Hledání blízkozemních asteroidů se nevěnuje víc lidí, než kolik jich pracuje v jediném malém McDonaldu" napsal David Morrison na počátku 90.let 20.století. Obrazně řečeno, nad dalším osudem lidstva tak bdělo osazenstvo jednoho malého astronomického hamburger-baru. Přesto tato skupina lidí nalezla mnoho naštěstí neškodných kosmických balvanů a snížila riziko, že neznámý asteroid přiletí a zničí naši civilizaci. A já jsem ráda, že jsem mohla většinu z nich poznat a alespoň nějak se později podílet na společném úsilí.

Alespoň část osazenstva "Burger Baru, který zachánil svět" : Carolyn Shoemakerová-objevitelka blízkozemních asteroidů,
Brian Marsden-ředitel Minor Planet Center,výpočty drah, Tom Gehrels-astronom, projekt Spacewatch,
Steven Ostro-JPL NASA Pasadena, radarový výzkum blízkozemních asteroidů, Andrea Milani -University of Pisa, nebeská mechanika,
Clark Chapman-SWRI Boulder, studium blízkozemních asteroidů, Rusty Schweickart - astronaut z Apolla 9, nyní nadace B612,
David Morrison-NASA Ames Research Center, astronom, blízkozemní asteroidy

Tehdy se však o problematiku blízkozemních asteroidů začala zajímat nejen Mezinárodní astronomická unie, ale i Kongres USA, který požádal NASA o přípravu workshopů věnovaných hledání i obraně proti blízkozemním asteroidům. Astronomové a geologové se dostali do kontaktu s vojenskými odborníky včetně Edwarda Tellera apod., jejichž úkolem měly být úvahy o zničení nebezpečného asteroidu pomocí jaderné nálože. Bylo to tak trochu setkání dvou kultur, otevřené přírodovědecké a striktně hierarchické vojenské. Někteří lidé to astronomům později vyčítali, bez znalosti všech okolností to však nelze jednoduše odsoudit. Viz třeba projekt LINEAR.

Přímo doprostřed těchto debat a výzkumů, právě když končila éra fotografického hledání a ještě se nerozjela éra CCD objevů přiletěla kometa Shoemaker-Levy 9 a v přímém přenosu narazila v létě 1994 do planety Jupiter. Najednou bylo na vlastní oči vidět, že impakty nepatří pouze do dávné minulosti sluneční soustavy.

Tempo objevů blízkozemních asteroidů začalo opět růst. Na konci roku 1995 se rozjel hledací program NEAT už s CCD technologií vedený výše zmíněnou Eleanor Helinovou. Později začal fungovat LINEAR a od roku 1998 počty objevů vylétly prudce nahoru. LINEAR využíval nejprve jeden, později dva dalekohledy U.S. Air Force na základně White Sands v Novém Mexiku a kombinuje vojenskou technologii s technologií MIT. Proud objevů, blízkozemních asteroidů i komet, produkovaný LINEARem byl s předchozími technologiemi nepředstavitelný.

Brzy se však ukázalo, že otázkou není jen, jak a co objevit, ale i co s tím dál. Zejména pokud by šlo o opravdu nebezpečný objekt. Takovou otázku přinesl asteroid 1997 XF11, u něhož z úvodních pozorování vycházela "malá" ale možná srážka se Zemí v roce 2028. Tato možnost byla publikována v cirkuláři Mezinárodní astronomické unie a podnítila další pozorování a výpočty i smršť sporů a diskuzí. Výsledně vznikly dva nezávislé automatické systémy propočítavající do budoucna pravděpodobnosti těsných přiblížení k Zemi pro všechny známé blízkozemní asteroidy, italský CLOMON (University of Pisa) a americký SENTRY (JPL).

I tak však zůstává otázka co budeme my astronomové dělat, až jednou najdeme a spočteme dráhu planetky mířící přímo k Zemi. Budeme volat do Bílého domu, do Bruselu, do Strakovy akademie či do OSN? Vyvstávají vám před očima scény z filmu "Drtivý dopad" ? Nesmějte se, tato otázka je absurdní či směšná jen do do té doby, dokud ji nemusíte řešit doopravdy. V jakém okamžiku informovat veřejnost? Kde je hranice mezi zatajováním informací, na něž má veřejnost právo a mezi nešířením paniky ? A zkoušeli jste někdy vysvětlovat co to je pravděpodobnost a že celý výpočet se změní s dalšími získanými daty?

I proto Rusty Schweickart, astronaut z Apolla 9 a nyní představitel B612 Foundation usiluje o vytvoření "rozhodovacího programu", jakési "kuchařky" či metodiky, obdobné pravidlům kosmických misí, který by zahrnoval pro co nejvíce možností namísto dohadů jednoznačný krok. (Mimochodem, B612 není typ amerického bombardéru, ale označení planetky Malého Prince ze známé Saint Exupéryho knihy). Rusty asi nejlépe ví ze své kosmické mise, že základem úspěchu je chladná hlava. Pod jeho vedením vytvořená doporučení budou ještě letos předložena k diskuzi ve spolupráci s OSN.

Zatímco UK NEO Task Force Report vydaný v roce 2000 navrhoval hledání planetek 300-400-metrových a větších, studie vytvořené NASA doporučují jít až k cc. 140-metrovým tělesům. Takových však může být sto tisíc. Možná se podobné survey dočkáme v podobě připravovaných projektů Pan-STARRS a LSST. Nezbytné je však jak nalezení těles, následá astrometrie pro kvalitní výpočet dráhy a propočty těsných přiblížení k Zemi, ale i poznání tělesa "jako tělesa", tedy jeho vlastností, velikosti, tvaru, rotace i mineralogického složení, a to prostřednictvím pozemních pozorování optických, radarových i kosmických sond.

rok	velká NEO	všechna NEO
1978	41	48
1988	81	108
1998	211	528
2008	743	5448

známé blízkozemní asteroidy

Carolyn Shoemakerová říká, že s velkými CCD hledacími projekty odešla pozorovatelská romantika. Úsilí astronomů pátrajících po blízkozemních asteroidech, úsilí, které je zároveň soutěží i spoluprací však zůstává a bude, doufám, přinášet další poznatky a upřesnění.

zdroj : archiv a korespondence autorky, Nature (the 100th anniversary of the Tunguska impact), historical summary by David Chandler včetně ilustrace "The Burger Bar That Saved The World")