STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

Planetky Vodička, Jas a další příběhy o založení českobudějovické Hvězdárny

Jana Tichá - 3. 11. 2020 | přístupy: 118 | vytisknout článek

Astronomie, věda o vesmíru, má v Jižních Čechách velmi dlouhou tradici. Ke hvězdám odsud hleděli a hledí profesionální astronomové, amatérští zájemci o pozorování hvězd i široká veřejnost fascinovaná krásou a tajemstvími hvězdné oblohy. Jižní Čechy mají dokonce jako jediný kraj svůj asteroid stejného jména.

Na přelomu 19. a 20. století působilo na jihu Čech vícero amatérských astronomů – jmenujme Václava Řepu, Franze Weydeho či Johanna J. Zinka. Pozoruhodnou astronomickou pozůstalost jednoho z nich, výrobce školních pomůcek, papírníka a vydavatele jihočeských turistických průvodců i pohlednic Johanna J. Zinka (1842 – 1920) získala z odkazu a uchovává českobudějovická Hvězdárna a planetárium dosud.

Nedlouho po vzniku samostatného Československa, jehož 100. výročí jsme oslavili loni (1918-2018), vyvstala v jihočeské metropoli snaha vybudovat hvězdárnu. Samotné výročí založení Jihočeské astronomické společnosti jakožto budovatelky hvězdárny je „pouze“ devadesáté (1928–2018), ale i tak nás velmi zřetelně odlišuje od mnoha českých, moravských i slovenských hvězdáren, které vznikly až z nadšení po startu prvního Sputniku v roce 1957. V jihočeské metropoli vznikla snaha vybudovat hvězdárnu jakožto instituci, zabývající se astronomickým pozorováním, seznamováním široké veřejnosti s astronomií i jejím filozofickým přesahem ve všeobecném rozmachu spolkových a vzdělávacích aktivit první republiky. S pozváním všech „kdož mají zájem o klenbu nebeskou a příbuzné vědy“ a pod heslem CO CHCEME? HVĚZDÁRNU! byla v říjnu 1928 založena Jihočeská astronomická společnost. V čele tohoto úsilí stály známé budějovické osobnosti – Karel Vodička, Jaroslav Maňák, Jan Fejtek, Antonín Kubíček, bratři Švehlové a mnozí další. Předsedou spolku se stal Dr. Karel Vodička (1880–1957), absolvent matematiky a fyziky na pražské univerzitě, gymnaziální profesor matematiky a fyziky a posléze v letech 1925–1935 ředitel Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích. Středoškolským profesorem byl i Jaroslav Maňák (1881–1965), který se kromě astronomie věnoval meteorologii a klimatologii, podporoval a propagoval motorismus a letectví. V době svého největšího rozmachu měla Jihočeská astronomická společnost několik set členů.

Hvězdárna byla vybudována na okraji parku Háječek na soutoku Vltavy a Malše na pozemku vzniklém nedlouho předtím při regulaci řek. Proti tomuto umístění původně bojoval tehdejší Klub za staré Budějovice kvůli údajnému pokažení výhledu na vodní hladinu, JAS však na svém stanovisku vytrval a výsledně došel úspěchu. České Budějovice se mohou honosit tím, že to byla první budova veřejné hvězdárny  postavená v Čechách na „zelené louce“, nikoliv pouhá přístavba či nástavba, a byla vyprojektovaná přímo pro daný účel, nadto v moderním funkcionalistickém stylu. Vznikla architektonicky vkusná a účelná stavba. Na dvoupatrové podsklepené budově se střešní pozorovací terasou sedí otočná kopule o průměru 5 metrů. V prvním patře se nacházela meteorologická stanice, klubovka Radioklubu, a hlavní sál, který byl zároveň astronomickým muzeem. Zde byly vystaveny přístroje i astronomické deníky J. J. Zinka, které jeho syn odkázal hvězdárně. Autorem projektu byl stavitel Antonín Kubíček, taktéž člen JAS. Hlavním přístrojem hvězdárny je dodnes dalekohled systému Cassegrain o průměru zrcadla 31 cm. Výrobcem optiky i mechaniky dalekohledu byl Vilém Rolčík z Prahy. V 50. letech 20. století byl hlavní Rolčíkův dalekohled doplněn dvěma čočkovými dalekohledy o průměrech 15 a 10 cm vyrobenými firmou Merz München roku 1870. Už brzy po dokončení stavby byla budova hvězdárny obklopena malou botanickou zahradou, rozáriem a arboretem, z něhož část dřevin přežila dodnes a tvoří příjemné okolí pro návštěvníky hvězdárny a planetária. Prostředky ku stavbě hvězdárny získávali členové JAS z vlastní činnosti pro veřejnost (přednášky, promítání filmů, pozorování přenosnými dalekohledy), od nejrůznějších tehdejších institucí, ze sbírek, odkazů a darů. Sbírky přinášely jak finanční prostředky, tak hmotnou podporu, takže v zachovaném seznamu dárců a darů můžeme najít dřevěná dvoukřídlá okna, kuličková ložiska, fůru cihel či dodávky el. proudu pro staveniště. Prvotřídní borové dřevo na obklady v kopuli, řezivo na pro výstavbu pozorovacího pódia kolem reflektoru a dubové dřevo na skříně pro astronomické muzeum daroval a nadto velkou slevu na 91 pilot budovu nesoucích poskytl kníže Johann Nepomuk ze Schwarzenbergu na Hluboké nad Vltavou. Dar 15.000 Kč na pořízení hlavního dalekohledu obdržela JAS od Českobudějovické záložny.  Na stavbě hvězdárny se prací podíleli žáci státní průmyslové školy stavební v Českých Budějovicích.  Stavět se začalo roku 1931. Budova hvězdárny byla zkolaudována v létě 1934 a hned poté zde byla otevřena astronomická výstava. Slavnostně otevřena byla ovšem hvězdárna až po dokončení vnitřního zařízení a instalaci hlavního dalekohledu. Stalo se tak za účasti význačných osobností a za velkého zájmu obecenstva v neděli 14. listopadu 1937. Hvězdárna sloužila jak popularizaci astronomie, tak i pro pozorování a astrofotografii členů společnosti. Už členové JAS však uvažovali o stavbě horské pozorovatelny na Kleti pro náročnější odbornou práci. Jejich snahy však zhatila II. světová válka. Dr. Karel Vodička jakožto legionář byl nucen odstoupit z vedení jím založené JAS a budova hvězdárny byla obsazena německou armádou.

Dr. Karel Vodička

Než nahlédneme do poválečné historie, sluší se splatit dluh a věnovat pozornost zakladateli JAS a prvnímu řediteli českobudějovické hvězdárny Karlu Vodičkovi, významné a pozoruhodné osobnosti, bohužel dlouhá léta opomíjené, snad i vlivem dějinných peripetií. Osobnosti bez níž by naše hvězdárna nikdy nebyla dobudována tak, aby sloužila široké veřejnosti. Karel Vodička, ač pocházel z velmi skromných poměrů, se vlivem dosaženého vzdělání i drsných válečných zkušeností vypracoval mezi intelektuální elitu prvorepublikových Budějovic. Zde mi podkladem mi jsou vzpomínky a dokumenty uchované jeho rodinou a nyní zpracované jeho prapravnučkou jako seminární práce. 

Karel Vodička se narodil 8. listopadu 1880 v Kardašově Řečici do rodiny domácích tkalců. Zásluhou značného nadání byl přijat a studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1892 – 1901). Pobíral stipendium pro chudé studenty za výborný prospěch a přivydělával si kondicemi tj. doučováním bohatých spolužáků. Tak pokračoval i na univerzitě v Praze. Mezi léty 1902 až 1907 studoval Filozofickou fakultu tehdy Karlo-Ferdinandovy univerzity se zaměřením na matematiku a fyziku. Naučil se řadu cizích jazyků - latinu, starou řečtinu, samozřejmě němčinu, francouzštinu, angličtinu, z toho angličtinu právě kvůli odborné astronomické literatuře. V roce 1909 dosáhl doktorátu filozofie (absolvoval včetně státnice z astronomie). Působení Karla Vodičky v Českých Budějovicích je spolehlivě doloženo k roku 1912, kdy začal učit jako profesor na českobudějovickém Gymnáziu Jana Valeriána Jirsíka se specializací matematika a fyzika. To už byl ženat a od téhož roku žil s rodinou v Českých Budějovicích. V srpnu roku 1914 po vypuknutí I. světové války byl ve věku 34 povolán do c. a k. rakouské armády a odvelen na ruskou frontu. U Přemyšlu upadl do zajetí. Po mnoha nebezpečných peripetiích se, už jako příslušník československých legií, probojoval po sibiřské magistrále až do Vladivostoku. Rodina mu do války zasílala dopisy, které se posléze začaly vracet jako nedoručené. Všichni z rodiny si tedy mysleli, že ve válce zahynul. Až při rodinné sešlosti na Vánoce 1920(!) se však najednou rozezněl zvonek a ve dveřích se objevil Karel Vodička, považovaný už za nezvěstného. Poprvé tehdy uviděl svou malou dceru Karolu, která se narodila týden po jeho narukování do války.  Dr. Karel Vodička se brzy vrátil na Gymnázium J. V. Jirsíka jako profesor matematiky a fyziky. Stal se významným členem české komunity v té době ještě hodně německých Budějovicích. Jako nadšený radioamatér založil 1923 budějovický Radioklub, který posléze působil na hvězdárně. Tyto své technické i jazykové znalosti používal pak Karel Vodička během II. světové války pro šíření zpráv z poslechu cizích rozhlasových stanic na krátkých vlnách. Velmi dobře též hrál šachy. Dlouhá léta se přátelil s JUDr. Augustem Zátkou, politikem a mluvčím budějovických Čechů. V roce 1925 byl zvolen školskou radou na pět let ředitelem Gymnázia J.V. Jirsíka a opakovaně na dalších pět let až do roku 1935. Tato funkce zvýšila jeho společenskou prestiž a tím i možnosti při nejrůznějších jednáních kolem budování hvězdárny. Na rozdíl od mnoha osobností v obdobném postavení Karel Vodička vždy trval na tom, že rodina bude bydlet v nájemním bytě, odmítal stavbu vlastního domu/vily a zdůvodňoval to drsnými válečnými zkušenostmi, kdy viděl, že peníze a majetek lidem život nezachránily. Zřejmě i proto nepřehlédnutelnou část osobních prostředků posléze vložil právě do stavby českobudějovické hvězdárny, což mu rodina měla tehdy za zlé. Tyto finance byly velmi důležité pro dobudování hvězdárny. Hlavní zásluha Dr. Vodičky je však ve velkorysé myšlence postavit hvězdárnu pro širokou veřejnost, nikoli jen pro úzký zájmový kroužek, postavit její činnost na nejnovějších poznatcích vědy, o čemž svědčí odebírání a vlastní překlady mezinárodních cirkulářů i dobové zahraniční literatury a neposlední řadě vyzdvihování souvislosti astronomie s filozofickým pohledem na svět a s vnímáním krásy. Tyto zakladatelské myšlenky jsou tak aktuální, že je nad nimi nutné žasnout i dnes. Mimochodem, na jeho počest nese od roku 2018 jeho jméno jeden z kleťských objevů, planetka (44885) Vodička.

 

Druhým z „otců zakladatelů“ českobudějovické hvězdárny, který si zaslouží připomenout a vzdát čest, je Jaroslav Maňák (1881 – 1965). Zatímco Dr. Karel Vodička byl myšlenkovým vůdcem, Jaroslav Maňák byl mužem činu, organizátorem a člověkem mnoha oborů. Stejně jako K. Vodička vystudoval matematiku a fyziku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (státní zkouška 1906) a taktéž byl povoláním gymnaziálním profesorem, ovšem na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. Byl mužem mnoha zájmů, kromě astronomie se věnoval motocyklismu, automobilismu, letectví a plachtaření a hlavně meteorologii. Už na univerzitě navštěvoval přednášky z meteorologie a klimatologie, po příchodu do Českých Budějovic se od roku 1920 zapojil do meteorologických pozorování. Meteorologickou stanici přesunul z města do objektu tzv. Stecherova mlýna v Litvínovicích. Vybavením i rozsahem služby se stala stanicí prvního řádu. Zde také Jaroslav Maňák 11. února 1929 naměřil vůbec nejnižší teplotu zaznamenanou v ČR. Zasloužil se také o vznik meteorologické služby pro vznikající letiště v Plané u Českých Budějovic.

 

Ale zpět k osudům českobudějovické hvězdárny. Činnost obnovila Jihočeská astronomická společnost hned po osvobození republiky. Na podzim 1945 se konala valná hromada a po ní se již „otcové zakladatelé“ do činnosti JAS nezapojovali. Předsedou JAS byl zvolen a posléze ředitelem hvězdárny jmenován Bohumil Polesný, člen JAS od konce 30. let, povoláním učitel a posléze také středoškolský profesor. V padesátých letech byla JAS sloučena s Českou astronomickou společností a 1954 hvězdárna převedena do správy Krajského národního výboru. To vytvořilo finanční zázemí pro fungování hvězdárny, její činnost se ovšem v souladu s dobovými změnami posunula k podpoře materialistického světového názoru a ideologie ateismu, organizování amatérských astronomických kroužků po celém kraji a amatérské výrobě optiky a dalekohledů včetně pokusů o zbudování velkých přístrojů. V roce 1957 se na podkladu předválečné ideje členů JAS začala budovat pobočka hvězdárny pod vrcholem hory Kleť mezi Českými Budějovice a Českým Krumlovem. Od r.1960 byla hvězdárna spravována městským od r. 1964 okresním národním výborem. Od 90. let byl zřizovatelem hvězdárny Okresní úřad v Českých Budějovicích a od roku 2003 je to Jihočeský kraj. V roce 1971, už za ředitelování Antonína Mrkose, byla dokončena rozsáhlá přístavba zahrnující sál planetária, vybavený projekčním přístrojem umělé hvězdné oblohy ZKP 1 Zeiss Jena, kinosál, výstavní halu a pracovny. V roce 2009 jsme provedli velkou rekonstrukci výstavní haly a kinosálu, včetně instalace kvalitní velkoplošné datové projekce a prostorového ozvučení. Hvězdárna a planetárium slouží široké veřejnosti i exkurzím škol všech stupňů. Vybavení hvězdárny a planetária doplňuje odborná knihovna s více než 8 600 svazky a archiv téměř 10 000 fotografických negativů a 158 000 elektronických snímků pořízených na Kleti. Budovy Hvězdárny a planetária obklopuje zahrada osázená vzácnými druhy stromů, navazujícími na výsadbu prvorepublikového arboreta.

z výstavby českobudějovické hvězdárny

Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou Observatoří na Kleti je jedinou profesionální astronomickou institucí v jihočeském regionu. Od roku 1937 ji navštívilo téměř dva a půl milionu návštěvníků. Prvním ředitelem hvězdárny byl v letech 1928—1942 Karel Vodička, dalšími Bohumil Polesný (1942—1966); Antonín Mrkos (1966—1991) a Jana Tichá (od 1992 do současnosti).

Nejproslulejším a ve světě známým jihočeským astronomickým pracovištěm je Observatoř Kleť. O stavbě horské observatoře pro náročná pozorování uvažovali členové JAS již v letech první republiky. Jejich snahy však zhatila II. světová válka. Pobočka českobudějovické hvězdárny se proto začala budovat až v roce 1957 jižně pod vrcholem Kleti v nadmořské výšce 1 070  m jako nejvýše položená hvězdárna v Čechách. Roku 1973 zde byla dokončena druhá, tzv. Koperníkova kopule a roku 2002 teleskop KLENOT o průměru hlavního zrcadla 106 cm, druhý největší dalekohled v České republice. V roce 2006 proběhla rekonstrukce starší kopule a 2013 byla dokončena nová moderní počítačem ovládaná paralaktická montáž pro teleskop KLENOT. Observatoř Kleť je mezinárodně známa svými astronomickými výsledky a objevy v oboru komet a planetek. Fotografická pozorování komet z Kleti začala 1968, vyhledávání dosud neznámých planetek 1977, systematická následná přesná měření poloh asteroidů a komet s CCD kamerou pro výpočty drah 1994. V období 1977—2018 bylo na Kleti objeveno 1023 planetek (stav ke květnu 2018), které Mezinárodní astronomická unie řadí mezi potvrzené objevy se spolehlivě určenou dráhou. Většina objevů náleží k planetkám hlavního pásu, obíhajících kolem Slunce mezi drahami Marsu a Jupiteru. Planetky (3102) Krok, (5797) Bivoj, (217628) Lugh, 2002 LK, 2003 UT55 a 2006 XR4 se přibližují nebo dokonce křižují dráhu Země. Některé objevené planetky patří do skupiny Trojanů v libračních bodech soustavy Slunce - Jupiter. Jednotlivými objevitelé kleťských planetek jsou v pořadí dle počtu objevů Miloš Tichý, Jana Tichá, Antonín Mrkos, Zdeněk Moravec, Michal Kočer, tým KLENOT, Zdeňka Vávrová, Ladislav Brožek, Michaela Honková, Marie Mahrová a Jaroslav Květoň.

Jména kleťských objevů reprezentují Jižní Čechy i celou Českou republiku po celém světě. Jmen je více než pětistovka, takže jen velestručný výběr. Už zmíněná planetka Jižní Čechy má pořadové číslo (21257), planetka (11134) se jmenuje po Českých Budějovicích, z dalších kleťských pojmenování lze vybrat například (2552) Remek, (2747) Český Krumlov, (6928) Lanna, (7493) Hirzo, (12790) Cernan, (18456) Mišík, (29401) Asterix a (29402) Obelix, (50413) Petrginz, (118214) Agnesdiboemia, (133077) Jirsík, (191282) Feustel, (350969) Boiohaemum či  (350509) Vepřoknedlozelo. Na Kleti byly dosud objeveny čtyři  krátkoperiodické komety: 124P, 134P, 143P a nejnověji 196P/Tichý.

Ze skromné ideje prvorepublikových členů JAS o horské pozorovatelně vyrostla do současnosti mezinárodně uznávaná Observatoř Kleť. Jejím hlavním přístrojem je od roku 2002 moderní teleskop KLENOT, druhý největší dalekohled v České republice. Funguje jako „kosmická hlídka“, tzn. slouží k přesným měřením pohybu asteroidů kolem Země. Současný výzkumný tým v čele s J. Tichou a M. Tichým se v prvé řadě věnuje astrometrii asteroidů pohybujících se v blízkosti Země a funguje vlastně jako kosmická hlídka sledující potenciálně nebezpečné asteroidy. Z Kleti jsme ovšem měřili též jasnější tělesa ve vzdálených oblastech sluneční soustavy, první zaznamenané mezihvězdné těleso ‘Oumuamua či se podíleli na studiu štěpení kometárních jader včetně komety Shoemaker-Levy 9 před srážkou s Jupiterem. Observatoř Kleť spolupracuje s Minor Planet Center  při Mezinárodní astronomické unii (IAU), od roku 2014 má podepsán kontrakt s  Evropskou kosmickou agenturou (ESA, program SSA-NEO). Pro veřejnost se nadto na Kleti každé léto se konají exkurze, představující náš výzkumný program a problematiku možného střetu Země s asteroidy. Největší čočkový dalekohled v České republice o průměru 30 cm při nich slouží k pozorování Slunce.

 

Těžištěm činnosti Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích zůstávají astronomické edukační programy pro školy všech stupňů. Pořady pro širokou veřejnost mají širší záběr od astronomie, kosmonautiky, přes další přírodní vědy a navazující technické obory až po vybrané oblasti historie, a to v podobě multimediálních pořadů, přednášek, besed či experimentálních show. Návštěvníkům se přibližujeme též prostřednictvím geocachingu. Jako netypické kulturní místo nabízíme veřejná literární čtení či projekce filmů. Neoddělitelnou součástí našeho působení v Českých Budějovicích jsou výstavy spojující vědu a umění, krásu a techniku. Z výstavní haly Planetária prostřednictvím naší plotové galerie expandujeme až do prostor parku Háječek. Za dobu existence hvězdárny ji navštívila celá řada odborníků a uznávaných osobností výše zmíněných oborů. Na půdu hvězdárny zavítali dokonce astronauti a kosmonauti i vědci z různých zemí.

A co žhavá současnost? První digitální planetárium v Jižních Čechách! Nejaktuálnější novinkou Hvězdárny a planetária je instalace digitální full-dome projekce v planetáriu. Na podzim 2018 proběhla nejprve generální rekonstrukce kruhového sálu planetária včetně nové projekční kopule a poté pokračovala instalace digitální full-dome projekce s rozlišením obrazu 4k a kvalitním ozvučením. Hlavním dodavatelem byla jedna z nejvýznamnějších firem v oboru Sky-Skan Europe. Digitální planetárium jsme slavnostně otevřeli v úterý 26. února 2019 a od té doby máme v podstatě pořád vyprodáno. Jde o velkou a opravdu zásadní  změnu, která vnáší do pořadů pro školy i veřejnost nové, moderní, atraktivní a dosud netušené možnosti. Chceme našim návštěvníkům přibližovat vesmír, jeho zákonitosti i krásu a s novou technologií vyprávět i nové příběhy.

 

Na závěr si vypůjčím slova z článku Ing. Jana Fejtka, dalšího z významných členů JAS: „Hvězdárna ráda také uvítá všechny čtenáře této zprávy jako své milé hosty.“ Vítejte ve vesmíru!

 

Reference:

- Fejtek Jan, Hvězdárna v Č. Budějovicích a kníže Schwarzenberg, Obnovená Tradice, 1937, str.97-98

- Maňák Jaroslav, Kus historie československé meteorologie, Meteorologické zprávy, 1958/1, ročník 11, str. 25-26

- Polesný Bohumil, Z činnosti Oblastní lidové hvězdárny v Českých Budějovicích, Říše hvězd, ročník 38, 5/1957, str. 111-113

- Tichá Jana, Astronomie mezi Vltavou a Malší aneb 55 let českobudějovické hvězdárny, Říše hvězd, ročník 73, 12/1992, str. 188-189

- Encyklopedie města Českých Budějovic, 2. rozšířené vydání, Statutární město České Budějovice a NEBE s.r.o., 2005

  • historické materiály Hvězdárny a planetária České Budějovice s pobočkou na Kleti
  • osobní komunikace a zápisky potomků Dra Karla Vodičky (2018, 2019)
  • archiv autorky


POČET NÁVŠTĚV

1 493 525 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv