Sagittarius A požírá planetky

Miloš Tichý - 19. 2. 2012

Možná se titulek zdá poněkud nadnesený, ale dle posledních pozorování sondy NASA Chandra jde o realitu.

Dlouho bylo záhadou, co způsobuje časté záblesky, pozorované při sledování středu naší Galaxie, Mléčné dráhy. Nyní se zdá, že se prostřednictvím pozorování Chandra X-ray Observatory našel viník. Vlastně viníci.

Již několik let pozoruje sonda Chandra X-ray několik záblesků denně od supermasivní černé díry známé jako Sagittarius A (Sgr A). Tyto jevy trvají i několik hodin a zvyšují tok záření od černé díry na několika násobek až na stonásobek obvyklé hodnoty. Kromě záření X byly tyto záblesky pozorovány i v infračerveném spektru na dalekohledech VLT v Chile.

supermasivní černá díra SgrA, vpravo umělecká představa s planetkami
Credits: X-ray: NASA/CXC/MIT/F. Baganoff et al.; Illustrations: NASA/CXC/M.Weiss

Byly velké pochybnosti, že se asteroidy mohou vytvořit v tak nehostinném a nepříjemném prostředí, jakým bezesporu okolí supermasivní černé díry je. Ale asi to je reálné, protože asteroidy jsou momentálně přijímány jako velice rozumné vysvětlení pozorovaných zábleskových jevů.

Členové týmu Chandra naznačují, že oblak kolem černé díry Sagittarius A může obsahovat bilióny planetek a komet, odvržených od jejich mateřských hvězd. Tato malá tělesa obíhají přibližně (dalo by se říci v průměrné vzdálenosti) 100 milionů kilometrů od černé díry (to je o něco méně než průměrná vzdálenost Země od Slunce). Postupně jsou působením slapových sil černé díry "trhány" na kusy, vlastně fragmentovány na menší a ještě menší planetky.

Tyto fragmenty se pak postupně vypaří prostřednictvím tření, a následně jako řídký horký plyn (spíše se bude už jednat o plazmu, pozn. autora) skončí svoji pouť přímo v černé díře. Světelné jevy, které při tom vznikají, se dají přibližně přirovnat k průletu meteoru zemskou atmosférou.

Dráha planetek se též může měnit, například v důsledku srážek v pásu asteroidů kolem této černé díry, a tak část planetek může skončit přímo v černé díře (podobně jako sungrazing komety "končí v náručí" našeho Slunce, pozn. autora).

Záblesky pozorované prostřednictvím sondy Chandra musí, dle výpočtů, produkovat planetky větší než cca 20 kilometrů v průměru. Jevy způsobené menšími tělesy by byly tak slabé, že by nebyly od Země pozorovatelné. Toto je v souladu s modely a jejich odhady, kolik planetek se může nacházet v okolí této supermasivní černé díry. Samozřejmě za předpokladu, že počet hvězd v okolí Slunce je podobný počtu hvězd blízko středu Mléčné dráhy.

Jako s realitou je třeba počítat, že za 10 miliard let života Mléčné dráhy musela její, vlastně naše, centrální černá díra "sbaštit" několik trilionů planetek, což ale představuje jen malý zlomek z celkového počtu, čili zásoby asteroidů nemohou být zdaleka již vyčerpány.

Planety, které se nacházejí velice blízko Sgr A musí býti zákonitě roztrhány a rozdrobeny prostřednictvím slapových sil, ačkoliv je to mnohem méně časté, než roztrhání planetek (jelikož planet je mnohem méně) Tento scénář by ale vedl k mnohem méně častému zjasnění zdroje Sagittarius A, asi tak milionkrát méně často, což by bylo přibližně jednou za sto let. Čili jevy musí, dle současných poznatků, mít souvislost s planetkami a kometami.

Zánik planet (a i planetek) je mnohem dramatičtější, než bude předpokládaný osud planet naší sluneční soustavy.

Dlouhodobé pozorování Sgr A prostřednictvím sondy Chandra bude pokračovat i v roce 2012 (samozřejmě, až bude tento objekt pozorovatelný, nyní je hodně blízko Slunce). Doufejme, že nám poskytne další cenné informace, a podaří se předpokládaný model potvrdit, a lépe porozumět výskytu planetek u Sgr A. Nechme se překvapit.....

Zdroj: NASA/Chandra X-ray Center/Marshall Space Flight Center