STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

TAJEMNÝ VZDÁLENÝ OBJEKT NA OKRAJI SLUNEČNÍ SOUSTAVY (Updated)

Jana Tichá - 15. 3. 2004 | přístupy: 23919 | vytisknout článek

Dovedete si představit těleso sluneční soustavy, které má přísluní (ano, opravdu přísluní, nikoliv odsluní) ve vzdálenosti 75,8 AU od Slunce, čili téměř dvakrát tak daleko od Slunce než se pohybuje Pluto?

Nedivte se. Takové těleso už známe. Objevili jej američtí astronomové na observatoři Mt. Palomar a v pondělí 15.března 2004 jej představují veřejnosti. Těleso označované předběžně jako 2003 VB12 nalezli astronomové M. E. Brown, C. A. Trujillo a D. Rabinowitz použivše 1,2-m Oschin Schmidt teleskop na Mt. Palomaru vybavený QUEST II. CCD kamerou. V době objevu se nacházelo 90 AU od SLunce, už zmíněného přísluní v 76 AU dosáhne až v roce 2075, odsluní má ve vzdálenosti téměř 1000 AU od Slunce. Těleso se pohybuje po velmi protáhlé dráze (e = 0,86) se sklonem 12 stupňů k rovině ekliptiky, má velkou poloosu dráhy 531,7 AU a oběžnou dobu 12260 let.

Jedná se o objev zatím nejvzdálenějšího tělesa obíhajícího kolem Slunce.


Snímek transneptunického tělesa 2003 VB12 byl pořízen 1,06-m teleskopem KLENOT 14.března 2004 expozicí 60 sekund v rámci projektu KLENOT na Observatoři Kleť.
Planetka je označena šipkou (zobrazené pole je výřezem).
Foto Jana Tichá a Miloš Tichý

Uvedená absolutní magnituda tělesa je H = 1,7, tedy můžeme jen odhadovat jeho velikost, která v závislosti na charakteru jeho povrchu (hlavně odraznosti) může být srovnatelná s Plutem, tj. až kolem dvou tisíc kilometrů.

Projekt M. Browna z proslulého Caltechu (California Institut of Technology) a jeho kolegů Ch. Trujilla (Gemini North Observatory) a D. Rabinowitze (Yale University) je zaměřený na pátrání po velkých tělesech v Kuiperově pásu. Jejich dosavadní pozoruhodné objevy tento cíl postupně naplňují (naposled 2004 DW, nazývané také "druhé po Plutu"), také díky renovované palomarské velké Schmidtovy komory, vybavené nyní velkým CCD, zřejmě největším na světě, složeným ze 112 čipů a pokrývající plochu cca. 3,6 x 4,6 stupně, tj. celé původní zorné pole používané při klasickém fotografování s Oschin Schmidtem (znalec může jen "slintat" touhou). Astronomové zabývající se sluneční soustavou pochopitelně projekt Browna a spol. znají a toto nové vzdálené těleso je potěšilo. "Fantastické", řekl například dr. Brian Marsden, ředitel Minor Planet Center, mezinárodního centra pro sledování planetek sídlícím na Harvard-Smithsonianské astrofyzikální observatoři. Dr. Marsden je i autorem výpočtu dráhy tohoto tělesa. K přesnému výpočtu přispělo i vyhledání předobjevových pozorování z let 2001 a 2002 z projektu NEAT.


Umělecké ztvárnění 2003 VB12.
Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech)

K výpočtu dráhy přispěla jako jediná mimoamerická observatoř jihočeská Hvězdárna Kleť. Přesná data získaná 1,06-m teleskopem KLENOT na Kleti 13. a 14.března 2004 prodloužila známý oblouk dráhy o dva a půl měsíce a umožnila zpřesnit výpočet dráhy tohoto unikátního tělesa, jak ukazuje dnešní cirkulář MPEC 2004-E45 vydaný Minor Planet Center.

Objevitelé už dokonce uvažují i o jménu. Chtějí je vybírat z mytologie národů žijících v oblastech blízkým zemským pólům. V úvahu připadá například jméno Sedna, což je inuitská bohyně moře. Inuitská pověst o krásné Sedně doprovázené tuleni a velrybami pochází z oblasti kanadského Labradoru.

Astronomové věnující se vzdáleným oblastem sluneční soustavy předpokládají, že není všem dnům konec a že takto vzdálených a takto velkých těles se může najít v budoucnu více. Sluneční soustava už opravdu nebude taková jako bývala.

Jana Tichá, 15.3.2004 odpoledne


Čerstvé zprávy z tiskové konference pořádané NASA nám nabízejí několik dalších podrobností o tělese předběžně zvaném "Sedna" putujícím v ledových končinách sluneční soustavy, tedy v místech kde teplota dosahuje nějakých -240 stupňů C.

Vzhledem k tomu, že se těleso nepodařilo zatím detekovat novým Spitzer Space Teleskopem, odhadují se nyní jeho rozměry na asi 3/4 Pluta čili nějakých 1700 km, velikostně v polovině mezi Plutem a Quaoarem.


Porovnání velikostí.
Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech)

Někteří odborníci uvažují o tom, že těleso zvané Sedna nepatří do Kuiperova pásu začínajícího za drahou Neptunu, ale až do nejvnitřnější části vzdálenějšího Oortova oblaku, zásobárny kometárních jader na okraji sluneční soustavy. Sedna se však pohybuje asi desetkrát blíže, než jsme až dosud Oortův oblak předpokládali.


Poloha a dráha 2003 VB12 ve sluneční soustavě.
Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC-Caltech)

Byly zaznamenány nepřímé důkazy existence měsíčku u tohoto tělesa. Pro jeho objevení či zamítnutí této hypotézy se připravují pozorování s Hubblovým kosmickým teleskopem.

Těleso 2003 VB12, familierně zvané Sedna je po Marsu nejčervenějším známým tělesem ve sluneční soustavě. Čím je tedy tvořený jeho povrch?

Takže, jak to tak bývá, nový objev přinesl nové otázky a my se můžeme těšit na zprávy o dalších výzkumech.

A na závěr jednu poznámku:některá média nelenila nazývat nově objevené těleso 2003 VB12 "desátou planetou", hlavně kvůli velikosti řádově shodné s Plutem, dosavadní "devátou planetou" a zároveň zatím největším tělesem Kuiperova pásu. U rozhodování čemu říkat a neříkat planeta musíme však vzít v úvahu i další charakteristiky, nejen pravděpodobnou velikost. Už jenom jeho velmi výstředná dráha jej řadí snad snáze i ke kometám něž k planetám s drahami velmi málo výstřednými. Proto opatrně s rychlými úsudky.

Jana Tichá 15.3.2004 večer



POČET NÁVŠTĚV

682 078 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv