STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

TRPASLIČÍ PLANETY aneb opakování a doučování

Jana Tichá - 12. 8. 2007 | přístupy: 8398 | vytisknout článek

Víte, co je to trpasličí planeta? Našla jsem krásnou definici. "Je to něco, co vypadá skoro jako planeta a není to planeta."

Téměř před rokem, na závěrečném zasedání kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze v srpnu 2006 odhlasovali přítomní astronomové definici planety, z níž vyplynulo, že kolem našeho Slunce obíhá osm řádných planet (od Merkuru po Neptun) a další menší tělesa - komety, asteroidy a trpasličí planety. Nově vytvořená kategorie trpasličích planet zahrnuje tělesa, která jsou dostatečně velká na to, aby se zakulatila vlastní gravitací a přitom nejsou gravitačně dominantní na své dráze, naopak obíhají kolem Slunce ve stejné oblasti jako řada dalších těles.

De facto jsou trpasličími planetami jednak největší členové hlavního pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupiteru a jednak největší členové Kuiperova pásu za drahou Neptunu čili největší transneptunická tělesa.

Kolik trpasličích planet známe?

Komentář k definici trpasličí planety vyjmenovává zatím tři z nich - Ceres, největší známé těleso hlavního pásu planetek, z transneptunických těles pak Pluto a 2003 UB313, nyní už pojmenovanou jako Eris. Tolik oficiální výčet. Mezinárodní astronomická unie pracuje na rozšíření tohoto oficiálního seznamu. Z čeho lze vycházet ? Aneb jak hmotné a tedy zjednodušeno řečeno jak velké těleso se může gravitačně samozakulatit? Ceres má průměr přes 900 kilometrů. Ceres v hlavním pásu planetek však je kamennou trpasličí planetou na rozdíl od ledových těles transneptunických. Hmotnost potřebná na zakulacení a potažmo dostatečný průměr by u ledového tělesa měl být menší. Můžeme vycházet například ze známých ledových měsíců obřích planet. Nejmenším známým kulatým měsícem je Saturnův Mimas. Jeho průměr je cc. 400 kilometrů.

Zejména vzhledem ke vzdálenosti od Slunce neznáme transneptunická tělesa zblízka příliš dobře. Přesto z různých typů dosavadních pozorování můžeme odhadovat přesně či méně přesněji jejich rozměry.

Mike E. Brown, odborník na výzkum obřích těles za drahou Neptunu a objevitel několika z nich, se pokusil o kvalifikovaný odhad. K dubnu 2007 odhaduje počet transneptunických těles s průměrem větším než 400 kilometrů na 53, po ukončení a zveřejnění všech objevů z jejich hledacího projektu až na 80. Po prohledání celého Kuiperova pásu bychom mohli znát celkem přibližně 200 trapsličích planet za drahou Neptunu. K oněm 53 trasneptunickým tělesům-kandidátům na statut trpasličích planet by kromě Eris (2400 km) a Pluta (2300 km) patřili například Varuna (780 km), Orcus (1100 km), Quaoar (1290 km), Ixion (980 km), 2005 FY9 (1600 km), 1996 TO66 (540 km), 2002 AW197 (940 km) či Sedna (1800 km). Brown tam řadí i podivné a zvláštní 2003 EL61 (2000 km), o jehož zařazení kvůli šišatému tvaru mnozí pochybují. Na druhou stranu 2003 EL61 získalo svůj tvar rugbyového míče zřejmě až druhotně srážkou s jiným tělesem.

Přinášíme celou tabulku ze stránek M. E. Browna na kalifornském Caltechu. Pro srovnání jsou v ní modře uvedeny i parametry osmi planet sluneční soustavy.

jméno
či označení

průměrná
vzdálenost
od Slunce
(velká poloosa,
v astronomických jednotkách [AU])
odhadovaný průměr
(km)
Merkur
0.39
4880
Venuše
0.72
12 100
Země
1.0
12 700
Mars
1.5
6 780
Ceres
2.8
950
Jupiter
5.2
139 800
Saturn
9.6
116 500
Uran
19.2
50 700
Neptun
30.0
49 200
2004TY364 38.72 540
2002KX14 39.01 560
2002XV93 39.22 430
2003VS2 39.27 610
1999TC36 39.27 440
2001QF298 39.30 490
Orcus
39.34 1100
2003AZ84 39.45 710
Pluto
39.53
2300
Ixion
39.65 980
Huya
39.76 480
2005RN43 41.53 740
1995SM55 41.64 470
2002MS4 41.90 740
2004SB60 41.97 560
2004GV9 42.23 680
2002UX25 42.53 810
Varuna
42.90 780
2002TX300 43.11 800
1996TO66 43.19 540
2003OP32 43.24 650
2003EL61 43.31 2000
Quaoar
43.58 1290
2003QW90 43.65 560
1999CD158 43.69 410
1997CS29 43.87 410
2000CN105 44.65 430
1998WH24 45.56 450
2005FY9 45.66 1600
2004PR107 45.75 520
2003MW12 45.94 740
2002CY248 46.18 410
2002KW14 47.08 510
2002AW197 47.30 940
2002WC19 47.67 410
2003QX113 49.56 450
2003FY128 49.77 430
2001UR163 51.40 620
2002TC302 55.02 710
1999DE9 55.72 490
2004XR190 57.36 540
2000YW134 57.77 430
Eris
67.69 2400
2005RM43 89.73 560
Sedna
486.0 1800

Mimochodem, zastánci toho, že vše co je ve sluneční soustavě kulaté je planeta, právě zde mohou vidět, jak by se nám vesele rozrůstal seznam planet a jak by byl "šikovný" k zapamatování.

Ze seznamu potenciálních ledových trpasličích planet připadá nejvíc, tedy 15 objevů na tým M. Browna, 8 na Deep Ecliptic Survey, 4 na NEAT, 4 na Spacewatch, 3 na D. Jewitta a kol., další astronomové včetně objevitele Pluta C. Tombaugha mají po jednom objevu.


Kandidát na trpasličí planetu Orcus (označený šipkou.)
Snímek byl pořízen 1,06-m KLENOT Teleskopem Observatoře Kleť expozicí 50 sekund.
Výřez cca. 8 x 8 úhlových minut. Foto Miloš Tichý a Jana Tichá

Také v hlavním pásu planetek známe kandidáty na trpasličí planety, v tomto případě kamenné. Patří k nim zřejmě další planetky Pallas a Hygeia.

Zdroj: Caltech - M. Brown (včetně obrázků i tabulky)



POČET NÁVŠTĚV

633 788 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv