STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

PONĚKUD OPOMENUTÁ PALLAS

Jana Tichá - 16. 8. 2008 | přístupy: 6805 | vytisknout článek

Planetka (2) Pallas je třetím největším tělesem hlavního pásu planetek. Přesto nebyla až donedávna podrobně zkoumána. Teprve loni se na ni zaměřili astronomové využívajíce jak velké teleskopy využívající adaptivní optiku, tak Hubblův kosmický teleskop (HST). Nejnovější výsledky prezentovaly na mezinárodní konferenci ACM2008 v Baltimore hned dva týmy astronomů.

Pallas objevil Heinrich Wilhelm Matthäus Olbers 28.března 1802 jako druhou planetku po Ceres. Její jméno je vlastně alternativním, válečnám jménem řecké bohyně Atheny, uváděné též jako Pallas Athena, bohyně moudrosti i války.


Pallas na snímku z HST, září 2007

Dráhu Pallas poprvé spočítal C. F. Gauss. Na těleso pohybující se v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem má Pallas dost velký sklon dráhy k rovině ekliptiky - více než 34 stupňů. Japonský astronom K. Hirayama však počátkem dvacátého století zjistil, že planetek s podobnou drahou obíhá v hlavním pásu více a tvoří rodinu Pallas. Vztah mezi členy této rodiny nevyplývá jen z podobnosti dráhy, ale byl později potvrzen i spektroskopicky. Pallas je typickým představitelem planetek třídy B, poměrně tmavých, uhlíkatých těles (B je vlastně podtyp nejrozšířenějšího typu C). Pallas sama tvoří přibližně 5 - 7 % hmotnosti hlavního pásu planetek. Její průměr byl odhadován na více než 500 kilometrů.

Na rozdíl od dalších z největších těles v hlavním pásu, tedy Ceres a Vesty, nebyla Pallas dlouho podrobně zkoumána velkými pozemními přístroji, natož kosmickou sondou.


foto M. Tichý, ACM 2008, Baltimore

Rozsáhlý tým, který vedl B. Carry z Evropské jižní observatoře, se pokusil získat více podrobností o Pallas zkombinováním dat pořízených pomocí 10-m Keck II teleskopu a 8-m ESO VLT mezi lety 2003 a 2007. Snímky byly pořízeny v blízko-infračervené části spektra s velmi vysokým rozlišením. Vytvořen byl též též 3D model Pallas s rozměry 265 x 258 x 249 km (+/- 8 km). Ze snímků byla též vytvořena jednoduchá mapa povrchu Pallas zobrazující rozdílu v albedu na různých místech (tedy zjednodušeně řečeno tmavší a světlejší oblasti na povrchu).


různé pohledy na Pallas ve filtru K, ve spodní řádě model planetky

Výše uvedené rozměry jsou sice menší, ale v podstatě jsou v souladu s pozorováními Pallas z HST z roku 2007. Ano, Pallas se 8.září 2007 dokonce stala cílem pozorování HST. Snímky byly pořízené HST WFPC2 s rozlišením 73 km na pixel v pěti různých filtrech. Astronomové vedení Britney E. Schmidt(ovou) pátrali i po možném měsíčku Pallas, do velikosti 1800 m však nebylo nic nalezeno. Odhadované rozměry Pallas jsou 291 x 278 x 250 km (+/- 9 km). Hustota byla spočtena na 2747 kg/m3, což je méně, než u předchozích studií, leč dalo by se to vysvětlit buď porozitou tělesa nebo obsahem ledu jako u Ceres. Autoři ostatních studií se však na této hustotě úplně neshodují. Také s HST byly získány světelné rotační křivky a mapu rozložení změn albeda.


foto M. Tichý, ACM 2008, Baltimore

Srovnání Pallas s více prozkoumanými velkými planetkami Ceres a Vesta (Ceres je vlastně už trpasličí planeta), ke kterým navíc směřuje sonda Dawn, umožní lépe porozumět formování těles v ranných stádiích vývoje sluneční soustavy.



POČET NÁVŠTĚV

706 061 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv