STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

BURÁK NEBO SNĚHULÁK ? aneb planetka (121) Hermione

Jana Tichá - 11. 1. 2004 | přístupy: 4267 | vytisknout článek

Mám děsně ráda obrazná přirovnání, jimiž vynikají hlavně tiskové zprávy amerických astronomů. Modul velký jako mikrovlnná trouba, asteroid rozměrů dvougaráže či tvaru kosti pro psa. V případě různě nepravidelných až šišatých planetek jsou tato přirovnání docela užitečná.

K velmi užitečným přirovnávacím předmětům patří burák, spisovně burský oříšek, plod podzemnice olejné. Je zvláštní, ža ač se stále hovoří o amerikanizaci, jedna americká pozoruhodnost nejen k nám, ale do Evropy skoro nepronikla - burákové čili arašídové máslo. Hmota, které bych říkala spíše pomazánka než máslo, buď hladká nebo s kousky buráků, se, jak zaznamenáte v nejrůznější americké literatuře či filmech, maže na pečivo. Tak mne začalo zajímat, oč vlastně jde. Svou první pikslu burákové pomazánky jsem dostala od českého astronoma z Kalifornie Mirka Plavce. Je zdravá a chutná, na celozrnném pečivu třeba s kapií skvělá. Ještě lepší prý je čerstvě doma umletá, jak tvrdí jeden z amerických planetkových kolegů. Objevit jí v českém či evropském supermarketu je vzácné a obtížné. Z konference v Americe jsem jí vezla domů několik piksel (pixel?). Na Loganově letišti v Bostonu se ani nedivili. Asi vědí, že je to v Evropě vzácnost. Ale už k "burákům" na obloze.

Jeden takový "burák" byl pravděpodobně identifikován z pozorování pořízených 10-m Keckovým dalekohledem na Havajských ostrovech. Snímky planetky (121) Hermione pořízené 6. a 7.prosince loňského roku 2003 ukázaly, že tako planetka hlavního pásu má "dvoulaločný" tvar, vysvětlitelný dvěma různými modely - 1) buď jako "burský oříšek" dlouhý 230 kilometrů tvořený dvěma laloky o poloměrech 60 a 50 kilometrů, vzdálených 120 kilometrů a zřejmě spojených 80 kilometrů širokým "mostem" nebo 2) jako "sněhulák" ze dvou spojených koulí o poloměrech 90 a 60 kilometrů, jejichž středy jsou vzdáleny 115 kilometrů. Úhlové rozlišení získaných snímků neumožňuje rozhodnout se definitivně mezi dvěma navrženými modely, ale jasně vylučuje jednoduchý eliptický tvar.

Data byla získána s využitím systému adaptivní optiky a kamery NIRC-2 pracující v části spektra blízké infračervené na Keckově dalekohledu za vynikajících pozorovacích podmínek, například 230 kilometrů délky planetky představovalo 0,126 úhlové vteřiny. Planetka (121) Hermione v té době dodsahovala 12,7 magnitudy ve viditelné části spektra a od Země byla vzdálena 2,57 AU tj. 384 milionů kilometrů. Výzkum prováděli odborníci z University of California v Berkeley (F. Marchis, C. Laver, I. de Pater) a z Institut de Mechanique céleste et de Calcul des Ephémérides v Paříži (J. Berthier, P. Descamps, D. Hestroffer). Původně byl rozměr planetky Hermione z dat získaných satelitem IRAS odhadnut na 209 kilometrů, z pozorovaní z 8-m VLT na Evropské jižní observatoři na trojosý elipsoid s poměry os 128:107:77 kilometrů.

Planetka (121) Hermione je zajímavá nejen svým tvarem, ale už i tím, že má měsíček objevený za použití stejného dalekohledu již v září 2002 W. Merlinem.

A ještě jedna zajímavost - 16.února 2004 nastane zákryt hvězdy 9,2 magnitudy planetkou Hermione, pozorovatelný zejména z (jižní) Evropy.

Ve stejným pozorovacích nocích jako Hermione byly s Keckem sledovány i další planetky hlavního pásu - například (94) Aurora, (130) Elektra, (52) Europa či (45) Eugenia - leč žádná z nich neukázala zajímavý dvoulaločný tvar. Přesnější analýza planetky (121) Hermione včetně rozhodnutí "burák" či "sněhulák" a vysvětlení přítomnosti malého měsíčku (například jako produktu srážky dvou oddělených těles obíhajících kolem společného těžiště) bude vyžadovat získání dalších dat v následujících měsících.

Burákovitý tvar jsme, myslím, důkladně probrali na úvod. Druhý "sněhulákovitý" model si můžete jít sami postavit ven. Právě teď vesele chumelí (alespoň na Kleti).



POČET NÁVŠTĚV

1 045 005 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv