STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

Geologické mapování Vesty

Miloš Tichý - 22. 11. 2014 | přístupy: 4555 | vytisknout článek

Geologické mapování planetky Vesta, jednoho z cílů kosmické sondy Dawn, odhaluje historii velkých dopadů na povrch tohoto tělesa. Nadto přináší úchvatné geologické mapy této planetky.

Máme za sebou první etapu analýzy geologických dat a vytvoření první geologické a tektonické mapy. Ukazuje se, že historie povrchu tohoto tělesa byla opravdu (jak se ostatně předpokládalo, pozn. autora) ovládána a tvořena dopady velkých těles.

Vlastní mapování Vesty měla na starosti sonda Dawn, která kolem této planetky obíhala od června 2011 do září 2012. Snímky s vysokým rozlišením nám následně umožnily detailní zkoumání útvarů na jejím povrchu. Zkompletování dat trvalo skoro dva a půl roku.


Na tomto detailu geologické mapy reprezentuje hnědá barva nejstarší povrch tělesa, nejvíce pokrytý krátery.
Fialová barva a světle modrá ukazují povrch přeměněný při impaktech Veneneia a Rheasilvia.
Světle fialová a tmavě modrá pod Vestiným rovníkem představuje vnitřek oblastí/kráterů Rheasilva a Veneneia.
Barvy zelená a žlutá ukazují na oblasti relativně mladé či na oblasti se sesuvy materiálu při tvorbě kráterů.
Tektonické struktury jsou označeny černými liniemi.
(obrázek: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University)

Při mapování bylo zjištěno, že geologická časová škála Vesty je sekvencí velkých impaktů. Největší z nich byly Veneneia a Rheasilvia (poblíž jižního pólu planetky, pozn. autora) v dnes již nejstarší historické etapě tohoto tělesa, a poněkud později kráter Marcia (poblíž rovníku, pozn. autora).

Pokud jde o mapování mimozemských objektů, začíná se tím, že se prvně studují rysy povrchu tělesa a vytváří se chronologická (časová) mapa jeho událostí. Dalo by se říci, že se v tomto případě při mapování Vesty postupovalo od kráteru ke kráteru. A jak se určuje časová posloupnost? To není vůbec jednoduché. Stáří jednotlivých kráterů není jednoduché určit, protože materiál, ze kterého je povrch Vesty tvořen (HED meteority - howardit-eucrit-diogenit) nám nedává přesnou a konkrétní informaci o čase jeho zformování. Při určování času pomáhají i vzorky z mise Apollo z Měsíce a datování měsíčních kráterů. Pokud jde přímo o Vestu, použily se výsledně dva modely pro odhad věku povrchových útvarů - jeden založený právě na analogii s Měsícem, a druhý na frekvenci dopadů planetek na povrch tělesa. Dostáváme tak vlastně dvě časové řady.


Globální geologická mapa Vesty v Mollweidově zobrazení.
(obrázek: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University)

Aplikací modelů se dospělo k závěru, že nejstarší část povrchu planetky Vesta dokonce předchází neboli je starší než dopad planetky do oblasti Veneneia. Věk dle planetkového modelu vychází na 2,1 miliardy let, dle měsíčního dokonce na 3,7 miliardy let. Dopad do oblasti Rheasilvia můžeme datovat před 1 miliardou let (planetkový model) či před 3,5 miliardami let (měsíční model).

Poslední opravdu velký impakt na povrchu Vesty, kráter Marcia, má věk poněkud špatně definovatelný. Současný nejlepší odhad je stáří mezi 120 miliony (planetkový) a 390 miliony let (model měsíční).


Kompletní barevná legenda ke geologickým mapám.
Marcian Units jsou mladší než Rheasilvian Units, které jsou mladší než Veneneian Units.
Nejstarší identifikovaný útvar je Vestalia Terra.
(obrázek: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University)

Vlastní mapování bylo prováděno v sedmi kanálech (sedmi filtrech) a pro geologickou topografii byly i vytvářeny spektroskopické obrázky povrchu tělesa. Geologické mapování hraje zásadní roli v určení geologické historie povrchu planetky Vesta. I když výsledky někde nejsou jednoznačné, jde o výsledky první a s analýzou dalších dat určitě dojde ke zpřesnění zde uvedených informací (pozn. autora).

Zdroj: NASA/JPL-Caltech/Arizona State University



POČET NÁVŠTĚV

506 053 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv