STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

Cruithne - podivný společník Země

Jana Tichá - 6. 8. 2001 | přístupy: 13045 | vytisknout článek

Při zkoumání různých drah ukázal tým vědců z York University v Kanadě (Paul Wiegert a Kimmo Innanen) a z finské University of Turku (Seppo Mikkola), že může naše Země spolu se Sluncem zachytit okolo procházející asteroid. Jeden z těchto pozoruhodných příkladů se jmenuje (3753) Cruithne.

 Za asteroidem číslo 3753 se ukrývá těleso s oběžnou dobou téměř shodnou se Zemí, velmi výstřednou dráhou a větší sklonem k rovině ekliptiky, o průměru cca pět kilometrů, který objevil v roce 1997 na Anglo-australské observatoři na Siding Spring J. D. Waldron. Tímto asteroidem se zabýval i tým z Queen Mary and Westfield College (F. Namouni, A. Christou a C. Murray).

Už v 18. století francouzský matematik Joseph-Louis Lagrange vysvětlil existenci pěti bodů v nichž je rovnováha mezi gravitační silou planety a Slunce. Těmto bodům se říká lagrangeovské nebo také librační body a označují se L1 až L5. Bod L1 se nachází na spojnici mezi planetou a Sluncem, bod L2 na opačné straně planety od Slunce, bod L3 na opačné straně Slunce a body L4 a L5 ve třetím vrcholu rovnostranných trojúhelníků, jejichž základnou je spojnice planety a Slunce. Nejznámějším příkladem těles nacházejících se v libračních bodech L4 a L5 jsou skupiny planetek nazývaných Trójané v libračních bodech soustavy Slunce-Jupiter. Ještě podivnější typ dráhy než mají Trójané, pohybující se kolem bodů L4 a L5 mohou mít tělesa pohybující se po tzv. podkovové dráze vinoucí se mezi třemi rovnovážnými body L3, L4 a L5. Původně byla dráha tohoto typu pouze výsledkem teoretických studií.

Nyní je právě asteroid Cruithne považován za příklad, ukazující, že se že nejedná pouze o abstraktní výpočty v soustavě Země-Slunce. Asteroid Cruithne byl v novinových titulcích někdy označován za druhý měsíc Země, ale jeho pohyb je mnohem komplikovanější, než prostý oběh družice kolem planety, neobíhá kolem Země ale částečně s ní sdílí její dráhu.

Cruithne spoluobíhá po zemské dráze a pohybuje se takovým způsobem, že zůstává stabilní a vyhýbá se možnosti srážky se Zemí. Trvá mu 770 let, než urazí celou podkovovitou dráhu. Každých 385 let se ocitá v bodě kdy je nejblíže Zemi -- cca 15 milionů kilometrů. Naposledy se tak přiblížil v roce 1900, a další podobné přiblížení jej čeká roku 2285. (Tato animace vám přiblíží jeho pohyb ve sluneční soustavě v průběhu několika málo roků. Mpeg, 2,1 MB)

Astronomové z Queen Mary and Westfield College se domnívají, že se podobným způsobem mohou pohybovat další čtyři planetky. V říši blízkozemních asteroidů se totiž můžeme ještě nadít lecjakých podivností, jejichž výzkum napomáhá při porozumění chování asteroidů v blízkosti Země včetně pravděpodobnosti střetu s nimi.

A jako perlička na závěr -- odkud má Cruithne tak podivné jméno? V rámci pravidel Mezinárodní astronomické unie pro pojmenovávání planetek je stanoveno, že blízkozemní asteroidy dostávají mytologická jména. Cruithne byl mytický prapředek Piktů, keltské kmenové skupiny, která přišla na Britské ostrovy z evropského kontinentu. Piktové jsou známi jako jedni z praobyvatel Skotska. Údajný Cruithne měl prý sedm synů, po nichž se jmenovalo sedm oblastí piktského království. Správná výslovnost jména je udávána v angličtině jako "croo-een-ya".

Zdroj:Internet (převzato z IAN)




Klet.cz Komety.cz WebArchiv