STRÁNKY PROVOZUJE OBSERVATOŘ KLEŤ

BURÁK NEBO SNĚHULÁK ? aneb planetka (121) Hermione

Jana Tichá - 11. 1. 2004 | přístupy: 4054 | vytisknout článek

Mám děsně ráda obrazná přirovnání, jimiž vynikají hlavně tiskové zprávy amerických astronomů. Modul velký jako mikrovlnná trouba, asteroid rozměrů dvougaráže či tvaru kosti pro psa. V případě různě nepravidelných až šišatých planetek jsou tato přirovnání docela užitečná.

K velmi užitečným přirovnávacím předmětům patří burák, spisovně burský oříšek, plod podzemnice olejné. Je zvláštní, ža ač se stále hovoří o amerikanizaci, jedna americká pozoruhodnost nejen k nám, ale do Evropy skoro nepronikla - burákové čili arašídové máslo. Hmota, které bych říkala spíše pomazánka než máslo, buď hladká nebo s kousky buráků, se, jak zaznamenáte v nejrůznější americké literatuře či filmech, maže na pečivo. Tak mne začalo zajímat, oč vlastně jde. Svou první pikslu burákové pomazánky jsem dostala od českého astronoma z Kalifornie Mirka Plavce. Je zdravá a chutná, na celozrnném pečivu třeba s kapií skvělá. Ještě lepší prý je čerstvě doma umletá, jak tvrdí jeden z amerických planetkových kolegů. Objevit jí v českém či evropském supermarketu je vzácné a obtížné. Z konference v Americe jsem jí vezla domů několik piksel (pixel?). Na Loganově letišti v Bostonu se ani nedivili. Asi vědí, že je to v Evropě vzácnost. Ale už k "burákům" na obloze.

Jeden takový "burák" byl pravděpodobně identifikován z pozorování pořízených 10-m Keckovým dalekohledem na Havajských ostrovech. Snímky planetky (121) Hermione pořízené 6. a 7.prosince loňského roku 2003 ukázaly, že tako planetka hlavního pásu má "dvoulaločný" tvar, vysvětlitelný dvěma různými modely - 1) buď jako "burský oříšek" dlouhý 230 kilometrů tvořený dvěma laloky o poloměrech 60 a 50 kilometrů, vzdálených 120 kilometrů a zřejmě spojených 80 kilometrů širokým "mostem" nebo 2) jako "sněhulák" ze dvou spojených koulí o poloměrech 90 a 60 kilometrů, jejichž středy jsou vzdáleny 115 kilometrů. Úhlové rozlišení získaných snímků neumožňuje rozhodnout se definitivně mezi dvěma navrženými modely, ale jasně vylučuje jednoduchý eliptický tvar.

Data byla získána s využitím systému adaptivní optiky a kamery NIRC-2 pracující v části spektra blízké infračervené na Keckově dalekohledu za vynikajících pozorovacích podmínek, například 230 kilometrů délky planetky představovalo 0,126 úhlové vteřiny. Planetka (121) Hermione v té době dodsahovala 12,7 magnitudy ve viditelné části spektra a od Země byla vzdálena 2,57 AU tj. 384 milionů kilometrů. Výzkum prováděli odborníci z University of California v Berkeley (F. Marchis, C. Laver, I. de Pater) a z Institut de Mechanique céleste et de Calcul des Ephémérides v Paříži (J. Berthier, P. Descamps, D. Hestroffer). Původně byl rozměr planetky Hermione z dat získaných satelitem IRAS odhadnut na 209 kilometrů, z pozorovaní z 8-m VLT na Evropské jižní observatoři na trojosý elipsoid s poměry os 128:107:77 kilometrů.

Planetka (121) Hermione je zajímavá nejen svým tvarem, ale už i tím, že má měsíček objevený za použití stejného dalekohledu již v září 2002 W. Merlinem.

A ještě jedna zajímavost - 16.února 2004 nastane zákryt hvězdy 9,2 magnitudy planetkou Hermione, pozorovatelný zejména z (jižní) Evropy.

Ve stejným pozorovacích nocích jako Hermione byly s Keckem sledovány i další planetky hlavního pásu - například (94) Aurora, (130) Elektra, (52) Europa či (45) Eugenia - leč žádná z nich neukázala zajímavý dvoulaločný tvar. Přesnější analýza planetky (121) Hermione včetně rozhodnutí "burák" či "sněhulák" a vysvětlení přítomnosti malého měsíčku (například jako produktu srážky dvou oddělených těles obíhajících kolem společného těžiště) bude vyžadovat získání dalších dat v následujících měsících.

Burákovitý tvar jsme, myslím, důkladně probrali na úvod. Druhý "sněhulákovitý" model si můžete jít sami postavit ven. Právě teď vesele chumelí (alespoň na Kleti).



POČET NÁVŠTĚV

682 522 návštěv od 1. února 2001


Klet.cz Komety.cz WebArchiv