V pátek 14.června 2002 ve 4 hodiny SELČ se planetka o velikosti fotbalového hřiště
přiblížila k Zemi na jednu z rekordně nejmenších vzdáleností. Astronomové z projektu
LINEAR (Lincoln Laboratory Near Earth Asteroid Research) poblíž města Socorro v Novém
Mexiku v USA poprvé zaznamenali toto těleso až 17. června, tj. tři dny po nejtěsnějším
přiblížení.
Blízkozemní planetka, nyní známá jako 2002 MN, prolétla kolem Země rychlostí 10 kilometrů
za sekundu ve vzdálenosti pouhých 120 tisíc kilometrů, tedy uvnitř dráhy našeho souputníka
Měsíce, jehož průměrná vzdálenost od Země je 384 tisíc kilometrů. Jak uvedl známý odborník
na dynamiku malých sluneční soustavy Brian G. Marsden z Harvard Smithsonian Center for
Astrophysics v Cambridge v Massachusetts, jednalo se o druhé nejtěsnější přiblížení známé
planetky k Zemi. Těsnější přiblížení jsme mohli sledovat jen v prosinci 1994,
kdy nás blízkozemní planetka 1994 XM1 objevená projektem Spacewatch minula o
105 tisíc kilometrů. Nově objevený návštěvník z vesmíru 2002 MN je teprve šestým tělesem,
které se ocitlo uvnitř dráhy Měsíce a přitom největším z nich. Už zmíněný asteroid
z roku 1994 má rozměr jen cca. 10 metrů. Planetka 2002 MN patří mezi asteroidy
typu Apollo s výstřednou dráhou křižující dráhu Země a se sklonem k rovině ekliptiky
pouhou desetinu stupně.
Planetky jsou obvykle malé a velmi vzdálené od Země, abychom mohli měřit přímo ze Země
jejich velikost. Proto astronomové používají k určení velikosti těles
jejich jasnost na obloze a tím, že předpokládají, jaké má povrch tělesa
albedo, tj. schopnost odrážet světlo. Takto se spočítal i rozměr planetky 2002 MN.
Toto těleso s rozměrem mezi 50 a 120 metry se řadí mezi malá
tělesa pozorovaná ze Země.
Kdyby se takovéto těleso střetlo s naší Zemí, způsobilo by podobnou katastrofu jako
byla Tunguzská katastrofa na Sibiři v roce 1908, kdy bylo tělesem podobných
rozměrů zdevastováno území o rozloze dva tisíce kilometrů čtverečních. Můžeme si říkat,
že se nás to netýká, neboť je pravděpodobnější, že další takové těleso dopadne kamsi do
oceánu. Můžeme si ovšem ty dva tisíce kilometrů čtverečních kompletně zdevastovaného území zkusit
umístit kamsi na mapu osídlených území... Základní ideou NASA pro hledání blízkozemních
těles je sice najít ty největší, tj. kilometrové a větší, hrozící globální katastrofou,
leč nemůžeme rozhodně opomíjet ani potenciální "tunguzky".

Pokud se ptáte, proč ji ani mamutí projekt typu LINEARu nenašel dříve, odpověd je stejná
jako v některých předchozích případech. Planetka se blížila k Zemi ze směru od Slunce, "jako
blesk z jasného nebe", jak řekl jeden poeticky se vyjadřující kolega, a nebylo možné
ji ze Země dříve detekovat. Na zaznamenání takového tělesa by měla šanci kosmická hlídka
umístěná v kosmu. Jak řekl šéf projektu LINEAR Grant Stokes, můžeme předpokládat, že takových
těles kolem nás prolétnou ročně desítky, ale zaznamenáme jen některé z nich.
A pokud máte pocit, že hlášení o těsně nás míjejících kosmických projektilech přibývá,
odbornící se shodují, že důvodem není nárůst jejich počtu v okolí Země, leč spíše
postupný nárůst našich možností je detekovat a sledovat, a to jak díky
velkým americkým
projektům, tak díky rozvíjejícícm se iniciativám na dalších kontinentech. Z Evropy
po (jiho)českém KLENOTu, jehož první objev blízkozemní planetky také spadá do kategorie
těles typu Tunguzka, si určitě zaslouží zmínku nejnovější aktivity britských astronomů v
oboru NEO na kanárské observatoři na La Palma, a to jak následná astrometrie, tak testování
vyhledávání neznámých těles. Pořád ovšem nepracuje žádný program zaměřený na hledání
blízkozemních těles na jižní polokouli.
Dráha asteroidu 2002 MN ve sluneční soustavě
|