Při
zkoumání různých drah ukázal tým vědců z York University
v Kanadě (Paul Wiegert a Kimmo Innanen) a z finské
University of Turku (Seppo Mikkola), že může naše Země
spolu se Sluncem zachytit okolo procházející asteroid.
Jeden z těchto pozoruhodných příkladů se jmenuje (3753)
Cruithne.
Za asteroidem číslo 3753 se ukrývá
těleso s oběžnou dobou téměř shodnou se Zemí, velmi
výstřednou dráhou a větší sklonem k rovině ekliptiky, o
průměru cca pět kilometrů, který objevil v roce 1997 na
Anglo-australské observatoři na Siding Spring J. D.
Waldron. Tímto asteroidem se zabýval i tým z Queen Mary
and Westfield College (F. Namouni, A. Christou a C.
Murray).
Už v 18. století francouzský matematik Joseph-Louis
Lagrange vysvětlil existenci pěti bodů v nichž je
rovnováha mezi gravitační silou planety a Slunce. Těmto
bodům se říká lagrangeovské nebo také librační body a
označují se L1 až L5. Bod L1 se nachází na spojnici mezi
planetou a Sluncem, bod L2 na opačné straně planety od
Slunce, bod L3 na opačné straně Slunce a body L4 a L5 ve
třetím vrcholu rovnostranných trojúhelníků, jejichž
základnou je spojnice planety a Slunce. Nejznámějším
příkladem těles nacházejících se v libračních bodech L4
a L5 jsou skupiny planetek nazývaných Trójané v
libračních bodech soustavy Slunce-Jupiter. Ještě
podivnější typ dráhy než mají Trójané, pohybující se
kolem bodů L4 a L5 mohou mít tělesa pohybující se po
tzv. podkovové dráze vinoucí se mezi třemi rovnovážnými
body L3, L4 a L5. Původně byla dráha tohoto typu pouze
výsledkem teoretických studií.
Nyní je právě asteroid Cruithne považován za příklad,
ukazující, že se že nejedná pouze o abstraktní výpočty v
soustavě Země-Slunce. Asteroid Cruithne byl v novinových
titulcích někdy označován za druhý měsíc Země, ale jeho
pohyb je mnohem komplikovanější, než prostý oběh družice
kolem planety, neobíhá kolem Země ale částečně s ní
sdílí její dráhu.
Cruithne spoluobíhá po zemské dráze a pohybuje se
takovým způsobem, že zůstává stabilní a vyhýbá se
možnosti srážky se Zemí. Trvá mu 770 let, než urazí
celou podkovovitou dráhu. Každých 385 let se ocitá v
bodě kdy je nejblíže Zemi -- cca 15 milionů kilometrů.
Naposledy se tak přiblížil v roce 1900, a další podobné
přiblížení jej čeká roku 2285. (Tato
animace vám přiblíží jeho pohyb ve sluneční soustavě
v průběhu několika málo roků. Mpeg, 2,1 MB)
Astronomové
z Queen Mary and Westfield College se domnívají, že se
podobným způsobem mohou pohybovat další čtyři planetky.
V říši blízkozemních asteroidů se totiž můžeme ještě
nadít lecjakých podivností, jejichž výzkum napomáhá při
porozumění chování asteroidů v blízkosti Země včetně
pravděpodobnosti střetu s nimi.
A jako perlička na závěr -- odkud má Cruithne tak
podivné jméno? V rámci pravidel Mezinárodní astronomické
unie pro pojmenovávání planetek je stanoveno, že
blízkozemní asteroidy dostávají mytologická jména.
Cruithne byl mytický prapředek Piktů, keltské kmenové
skupiny, která přišla na Britské ostrovy z evropského
kontinentu. Piktové jsou známi jako jedni z praobyvatel
Skotska. Údajný Cruithne měl prý sedm synů, po nichž se
jmenovalo sedm oblastí piktského království. Správná
výslovnost jména je udávána v angličtině jako
"croo-een-ya".
Zdroj:Internet (převzato z IAN)
| 
RSS