KLEŤSKÝ ZVÍŘETNÍK IX. Jana Tichá - 20.12.2009 Ještě jsem letos nezačala psát ani neshledala fotky, a už dorazily z mnoha stran dotazy : co dělají kleťské veverky, kuňáci a sovy? To snad před vánoci nebude opět vydán tradiční Kleťský zviřetník? Část veřejnosti se jej domáhá silněji než zřizovatel výroční zprávy. Asi ho do ní budu muset přičlenit. Vlastně, když může galerie pořádat koncerty, muzeum organizovat dřevosochařská sympozia a zoologická zahrada uvádět dětská divadelní představení, tak může hvězdárna mít svoje malé safari :-) Takže to vezmeme popořadě od nejmenších. Po desítkách let bez vody máme vlastní studnu, bojler a koupelnu. V koupelně máme pavouky. Když se chceme umýt, musíme je vynést ven, aby se nenamočili. Oni se posléze zase vrátí a celý koloběh se opakuje. Pavouka na fotografii mnozí rádi oželí. Raději fotím motýly. Rozhodně jsou hezčí na pohled a na Kleti jich je na výběr. Na zahradě jim necháváme růst vrbice, bodláky, a další divokou luční a lesní květenu. Občas to vypadá, že pořádně nesečeme a nepečujeme dostatečně o svěřený majetek. Jenže co oni by pak jedli a kde by bydleli. Máme baboček na výběr - kopřivové, bodlákové, paví oka, admirály, síťkované, bílé C či velké babočky osikové. Ty zvládám. Hnědaví okáči s černo-bílo-rezavými očky jsou na rozeznávání horší a jednotlivé druhy se mi stále pletou. Zato otakárka fenyklového si nespletete. Pase se na našem nejvýše položeném šeříku v Čechách :-) Bohužel, na šeříku nesedávají jen motýli, leč občas i myši, myšice a myšivky. Nejsympatičtějšími hlodavci na Kleti jsou rozhodně veverky. Letos jejich výskyt a počet prochází dramatickým výkyvem. Zjara veverek postupně přibývalo. Střídavě, leč poměrně pravidelně se objevovali staří známí - hnědá samička Tlapka rezavotlapka, tmavý sameček Melír s otrhanýma ušima, rezavý Mrkvouš(ek), černá Tamýška a černý Dave. V květnu přivedla Tlapka ukázat dva nové potomky. Vzhledem k datu příchodu jsme jim začali říkat Natašáci. Jeden byl určitě sameček, druhý byl až příliš zabalen v kožíšku. Vybarveni byli oba po mamince - hnědočerní s rezavými tlapkami a lemem kolem bílého bříška. Jako každý veveří puberťák byli ztřeštění, plachtili keřem a vláli z větví visíce za jednu packu. Tlapka získala dojem, že už se o sebe dokážou postarat sami. Natašáci se sami nakrmili, u nás i v lese, a někde přespávali. Vypadali však, že stále touží po nějaké společnosti a snažili se přidružit k dospělým veverkám. Melír jim vrazil facku, Zlaťák se jejich dotírání spíš lekl. Zpočátku vypadali, že se z nedostatku ochotného veveřího příbuzenstva přidruží i k nám, pak se však úspěšně osamostatnili. Zmínila jsem tu Zlaťáka. Nápadně světlorezavý sameček se odkudsi na jaře najednou objevil a posléze zase kamsi odešel. V létě na okno párkrát dorazil další, tentokrát tmavorezavý sameček s ukousnutým jedním uchem. Kromě toho ucha, už zahojeného, vypadal dobře. Tlapka si v létě pořídila v dalším vrhu nejméně jedno tmavé mládě. Několikrát jsme jí nachytali, jak z naší střechy koučuje a sleduje jeho pokusy ve šplhu po stromech a přeskocích z větve na větev. Během podzimu však veverčích návštěv postupně ubývalo. Pouze třikrát jsme zahlédli Melíra. Přišel sice až na okno, ale na obvykle drzého a výbojného veveráka vypadal dost vyplašeně. Útěchou nám bylo pouze to, že měl už oblečen kvalitní zimní kožíšek. To, že si letošní mláďata odešla hledat svoje teritoria je logické. Věrnou Tlapku, která si u nás obvykle pořizovala i část zásob na zimní uskladnění, jsme však neviděli už několik měsíců. Stejně tak Mrkvouše. Zkoumáme čím to je. Možná při kácení v blízké části lesa přišli o stávající obydlí i o studánku. Veverky jsou dost citlivé na změny prostředí. Možná se také bojí potulných koček, jejichž množství na vrcholu Kleti bohužel roste a které se však snažíme od hvězdárny odhánět. Koneckonců, narozdíl od Mrkvouše, Tlapka a vlastně i Melír tu s námi na Kleti prožili několik let a na divoké přírodní veverky už nebyli nejmladší... Pro radost vám letos poprvé přikládáme nejen fotky, ale i krátké video z našeho veverčího safari. Uvidíte na něm krmící se Tlapku a dotírajícího Melíra :-) Na závěr alespoň malé pozitivní zjištění. Od té doby, co napadl sníh kolegyně Michaela už dvakrát zaznamenala veverčí stopy a dnes večer se mihl u pařezu kuňák. Tak doufám, že bude do Zviřetníku co psát i napřesrok! Foto a video © 2009: Miloš Tichý a Jana Tichá

Další linky Další na téma 'různé' Nejčtenější článek z různé: Zvířetník nejen kleťský (III.) Poslední novinky z různé: