Když se řekne NASA, většina čtenářů si hned představí lety do vesmíru
či přistání člověka na Měsíci. Ale NASA není jenom to. NASA je klíčovým hráčem
i v jiném oboru - ve výzkumu planetek a komet.
Prakticky všechny velké hledací programy jsou financovány či spolufinancovány
NASA. Proč to NASA dělá? Ale začněme trošku představením celého oboru.
Co jsou to vlastně blízkozemní tělesa, nebo jak se říká anglicky
Near Earth Objects, ve zkratce NEOs? Jedná se o malá tělesa, planetky nebo komety,
která se přibližují ke Slunci blíže než na 1,3 astronomické jednotky, čili přibližně
blíže než na 195 milionů kilometrů. Jsou to tělesa, které se tudíž k Zemi přibližují
na méně než cca 45 milionů kilometrů, neboli jinak řečeno pohybují se mezi
drahami Venuše a Marsu.
Dělíme je na dvě kategorie, blizkozemní pkanetky (Near Earth Asteroids - NEAs)
a blizkozemní komety (Near Earth Comets - NECs), kterým se též někdy říká
Zemi se přibližující komety (EACs - Earth Approaching Comets). Planetek známe
přes 6 tisíc, komet doposud 83.
Toto není jediné dělení blízkozemních těles. Ještě zde máme Potenciálně nebezpečné objekty
(Potentially Hazardous Objects - PHOs), což jsou tělesa, která jsou větší než
cca 150 metrů a přibližují se k Zemi blíže než na 0,05 astronomické jednotky,
což je přibližně 7,5 milionu kilometrů neboli asi tak jako 20ti násobek vzdálenosti
Země-Měsíc. Těchto těles je rámcově 20 procent z momentálně objevených NEOs.
Toť vše z teorie na úvod do problematiky blízkozemních těles.
A jaká je vlastně role NASA v tomto oboru? Velice výrazná.
NASA, potažmo USA, se podílela na objevech 98 procent všech nových
blízkozemních planetek. Úctyhodný výkon.
hledací programy podporované NASA
Vše začalo úkolem, který NASA dostala od sněmovny reprezentantů kongresu USA
v květnu 1998. Úkol to byl jednoznačný :
v následujících 10 letech (1998-2008) najít 90 procent NEOs větších
než 1 kilometr. Tento plán byl ještě rozšířen dodatkem v roce
2005 (ovšem bez příslibu dalších financí na výzkum). Rozšířený
úkol zněl: během následujících 15 let od zveřejnění tohoto dodatku
objevit a zkatalogizovat 90 procent blízkozemních těles
větších než 140 metrů, čili všech těles ohrožujících v případě srážky
život na naší modré planetě.
A jak se NASA zhostila tohoto nelehkého úkolu? Myslím, že velice dobře.
V době největšího rozkvětu (rok 2005) financovala pět největších projektů zaměřených
na výzkum blízkozemních planetek
na různých observatořích - Spacewatch, LONEOS, NEAT, LINEAR a Catalina Sky Survey.
Nadto provozovala (a provozuje) monitorovací systém na výpočet potencionálních
srážek těles se Zemí SENTRY. NASA zároveň financuje provoz celosvětové planetkové centrály
Minor Planet Center. V podpoře těchto aktivit samozřejmě pokračuje dodnes.
Na tuto agendu zřídila NASA vlastní kancelář - NASA NEO Office.
Donald Yeomans, ředitel NASA NEO Office
A jaké jsou dosavadní výsledky (přesněji k 31.březnu 2009):
Celkem je známo 856 velkých blízkozemních těles a to včetně
83 komet. S ohledem na skutečnost, že předpokládaný počet velkých blízkozemních
těles je 940-1050, cíl NASA je najít 850-940 takovýchto velkých blízkozemních
objektů. Vypadá to, že cíl je již nadosah. Kromě tohoto počtu bylo ještě
objeveno 5335 menších blízkozemních těles.A nadto čtyři tělesa větší než
100 metrů mají v příštích 50 letech šanci na srážku se Zemí větší než jedna
ku milionu, což je už docela dost nebezpečné a bude potřeba je dále pečlivě
sledovat a zpřesňovat jejich dráhy ve sluneční soustavě.
Kromě optických pozorování a výpočtů NASA podporuje i výzkum blízkozemních
těles prostřednictvím radarů. Radioteleskopy v Arecibu a Goldstone ročně sledují
20-25 blízkozemních těles, kde zpřesňují nejen jejich dráhy a polohy ve
sluneční soustavě ale i jejich fyzikální vlastnosti jako rotaci, tvar, složení
a podobně.
Jak vlastně funguje systém Spaceguard Survey?
To nám ukazuje následující obrázek.
Vše začíná objevem tělesa (modrý obdélník vpravo nahoře). Spočte se
relevantní dráha a z ní se dá určit, jestli jde o PHO, čili potenciálně
nebezpečný objekt. Pokud ne, proběhne rutinní proces s publikováním
veškerých výsledků o daném tělese, a to i v případě že jde o PHO
ale s nulovou pravděpodobností srážky v následujících sto letech.
Pokud při výpočtech vychází i varianta s možností srážky, je potřeba
spočíst přesnější dráhu, na kterou je potřeba získat ještě další
následná astrometrická pozorování. Pokud další výsledky vyloučí
srážku, je vše opět publikováno. Pokud i po optických pozorováních
nebezpečí srážky ještě trvá, přijdou na řadu pozorování radarová.
po nich je publikován výsledek ať je jakýkoliv, čili jak vyloučení
srážky tak určitá pravděpodobnost srážky v budoucnosti.
Neboli, jak je vidět, astronomové nic netají, ale snaží se publikovat
až relevantní informace.
Zdá se Vám tento systém složitý či nefunkční? Omyl, je funkční
a dokonce byl už i otestován. Systém SENTRY předpověděl
srážku velmi malé planetky 2008 TC3 se Zemí na 7. října 2008
ve 2.45 UT. Na předpovědi se podílelo celkem
27 observatoří z celého světa (včetně jihočeské Kleti),
které vyprodukovaly celkem 570 astrometrických pozorování.
NASA má i aktualizované úkoly s ohledem na nebezpečí
srážky Země s planetkou a to z roku 2008.
Celková problematika je rozšířena o možnosti
užití vesmírných misí na odvrácení srážky s naší planetou.
Ale o tom, co dělat v případě předpovězené srážky až někdy příště...
Zdroj: 1st IAA Defense conference, Granada, Španělsko
Foto: Miloš Tichý
| 
RSS