Planetka (2) Pallas je třetím největším tělesem hlavního pásu planetek.
Přesto nebyla až donedávna podrobně zkoumána. Teprve loni
se na ni zaměřili astronomové využívajíce jak velké teleskopy využívající
adaptivní optiku, tak Hubblův kosmický teleskop (HST). Nejnovější výsledky
prezentovaly na mezinárodní konferenci ACM2008 v Baltimore hned dva týmy
astronomů.
Pallas objevil
Heinrich Wilhelm Matthäus Olbers 28.března 1802
jako druhou planetku po Ceres. Její jméno je vlastně alternativním,
válečnám jménem řecké bohyně Atheny, uváděné též jako Pallas
Athena, bohyně moudrosti i války.
Pallas na snímku z HST, září 2007
Dráhu Pallas poprvé spočítal C. F. Gauss. Na těleso pohybující se v
hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem má Pallas dost velký
sklon dráhy k rovině ekliptiky - více než 34 stupňů. Japonský astronom
K. Hirayama však počátkem dvacátého století zjistil, že planetek s podobnou
drahou obíhá v hlavním pásu více a tvoří rodinu Pallas. Vztah mezi
členy této rodiny nevyplývá jen z podobnosti dráhy, ale byl později potvrzen
i spektroskopicky. Pallas je typickým představitelem planetek
třídy B, poměrně tmavých, uhlíkatých těles (B je vlastně
podtyp nejrozšířenějšího typu C). Pallas sama tvoří přibližně 5 - 7 % hmotnosti
hlavního pásu planetek. Její průměr byl odhadován na více než 500 kilometrů.
Na rozdíl od dalších z největších těles v hlavním pásu,
tedy Ceres a Vesty, nebyla Pallas dlouho podrobně
zkoumána velkými pozemními přístroji, natož kosmickou sondou.
foto M. Tichý, ACM 2008, Baltimore
Rozsáhlý tým, který vedl B. Carry z Evropské jižní observatoře,
se pokusil získat více podrobností o Pallas zkombinováním dat
pořízených pomocí 10-m Keck II teleskopu a 8-m ESO VLT mezi lety 2003 a
2007. Snímky byly pořízeny v blízko-infračervené části spektra
s velmi vysokým rozlišením. Vytvořen byl též též 3D model Pallas
s rozměry 265 x 258 x 249 km (+/- 8 km).
Ze snímků byla též vytvořena jednoduchá mapa povrchu Pallas
zobrazující rozdílu v albedu na různých místech (tedy zjednodušeně řečeno
tmavší a světlejší oblasti na povrchu).
různé pohledy na Pallas ve filtru K, ve spodní řádě model planetky
Výše uvedené rozměry jsou sice menší, ale v podstatě jsou v souladu s pozorováními
Pallas z HST z roku 2007. Ano, Pallas se 8.září 2007 dokonce stala
cílem pozorování HST. Snímky byly pořízené HST WFPC2 s rozlišením 73 km
na pixel v pěti různých filtrech. Astronomové vedení Britney E. Schmidt(ovou)
pátrali i po možném měsíčku Pallas, do velikosti 1800 m však nebylo nic
nalezeno. Odhadované rozměry Pallas jsou 291 x 278 x 250 km (+/- 9 km).
Hustota byla spočtena na 2747 kg/m3, což je méně, než u předchozích
studií, leč dalo by se to vysvětlit buď porozitou tělesa nebo obsahem ledu
jako u Ceres. Autoři ostatních studií se však na této hustotě úplně
neshodují. Také s HST byly získány světelné rotační křivky a mapu rozložení
změn albeda.
foto M. Tichý, ACM 2008, Baltimore
Srovnání Pallas s více prozkoumanými velkými planetkami Ceres a Vesta
(Ceres je vlastně už trpasličí planeta), ke
kterým navíc směřuje sonda Dawn, umožní lépe porozumět formování těles v
ranných stádiích vývoje sluneční soustavy.
|
RSS