Všichni kdož se zajímají o planetky, samozřejmě znají první
objevenou planetku Ceres i jméno jejího objevitele G. Piazziho.
S prvopočátky výzkumu planetek, rannými objevy i výpočty drah
jsou spojeny též další osobnosti astronomie. jedním z nich byl
Heinrich W. M. Olbers.
Německý astronom Heinrich Wilhelm Matthäus Olbers (1758-1840)
patřil mezi členy takzvané nebeské policie, kterou vytvořil
baron F. X. von Zach a jejímž cílem bylo hledání dosud neznámé
planety mezi Marsem a Jupiterem. Byla to vlastně první
mezinárodní astronomická kampaň v historii.
Olbers byl v té době už zkušený pozorovatel, objevitel několika
komet a autor první uspokojivé metody pro výpočet drah
komet. Přesto se živil jako lékař v Brémách a astronomii se věnoval
navíc ke své práci. Jeho nejznámějším kometárním objevem
je periodická kometa 13P/Olbers s oběžnou dobou 72 let,
kterou objevil vizuálně s malým dalekohledem
6.března 1815. Poté se kromě Olberse na jejím
pozorování podíleli další známí astronomové té doby, včetně
M. A. Davida z pražského Klementina. Periodická kometa 13P/Olbers
byla pozorována i při dalších návratech v letech 1887 a 1956.
Olbers se podílel na znovunalezení (1.ledna 1802) a dalším sledování
Piazzim objevené Ceres. V rámci těchto pozorování nalezl další planetku
nazvanou Pallas (v březnu 1802).
Olbers však planetky nejen pozoroval, ale uvažoval i dál. S ohledem na
hodně podobné dráhy těchto dvou známých planetek uvažoval, že jsou troskami
rozpadlé planety, která dříve též obíhala kolem Slunce. Předpokládal, že
další tělesa vzniklá explozí původní planety budou mít sice rozdílné dráhy
ale ty se budou protínat v místě dávné exploze a v poté v bodě vzdáleném od
prvního 180 stupňů. Pátraje po potvrzení této své teorie nalezl
29.března 1807 další planetku později nazvanou Vesta. Stal se tak prvním
člověkem, který objevil dvě planetky. (Piazzi objevil Ceres a
Karl Harding objevil v r. 1804 Juno).
Trvalo mnoho desítek let, než astronomové dokázali zjistit, že
tato Olbersova teorie neplatí, neboť vlivem gravitačního působení
obřího Jupiteru
se naopak poblíž jeho dráhy žádná další planeta nemohla vytvořit
a že pás planetek je výsledkem rozpadu několika planetesimál,
z nichž nikdy regulérní planeta nevznikla.
První čtyři objevené planetky byly ve své době považovány za planety,
ačkoliv se astronomové dohadovali o jejich velikosti a dokonce
pro ně byly vybrány symboly obdobné symbolům (značkám) používaným
pro velké planety. Z této doby se také datuje dodnes se vlekoucí dilema,
zda říkat planetkám planetky (malé planety) nebo asteroidy (z anglického
hvězdám podobné, myšleno že vypadají na obloze či snímku jako body, tečky
a nejeví se jako kotouček velké planety či jako kometa). Termín
"asteroid" vymyslel William Herschel, který se pokoušel změřit průměr
Ceres a Pallas a nepodařilo se mu to. Jazykový spor trvá dodnes a proto máme
například "Minor Planet Center" i "Minor Planet Circulars", ale sérii
konferencí "Asteroids, Comet, Meteors".
Zatímco Pallas nese válečné jméno bohyně Athény a jejím symbolem
je hrot kopí.
Planetka Vesta byla pojmenována po patronce panenských vestálek,
bohyni ohně, domácího krbu a sestře Cerery a Junony.
Jméno jí vybral C. F. Gauss.
Symbolem Vesty byl oltář s ohněm  .
Vesta je nejjasnější planetkou a vlastně jedinou planetkou hlavního pásu,
která může být viditelná
pouhým okem (ač pouze jako slaboučká hvězdička). Je druhou nejhmotnější
a s průměrem cc. 520 kilometrů třetí největší planetkou. Patří mezi planetky
spektrálního typu V. Hodně informací o ní
získali astronomové pomocí
Hubblova kosmického teleskopu. Je přibližně kulového
tvaru, leč
na jižním pólu má obrovský až 200 kilometrů široký a 12 kilometrů hluboký kráter,
vzniklý zřejmě při
dávné srážce planetesimál (protoplanetárních těles).
Část materiálu
nynější Vesty tak byla vyvržena do kosmického prostoru a po delším putování
sluneční soustavu se část tohoto materiálu pravděpodobně ocitla na Zemi jako
zvláštní typ meteoritů patřících do skupiny bazaltických
achondritů - takzvaných HED meteoritů (howardity, eukrity a diogenity).
Vesta je spolu s Ceres cílem
sondy Dawn, která k ní dorazí v roce
2015.
umělecká představa sondy Dawn u planetky Vesta
Pak se dovíme více o původu sluneční soustavy, vzniku a vývoji
nejen planetek v hlavním pásu ale i planet zemského typu a snad bude
definitivně potvrzen i původ HED meteoritů z planetky Vesta.
Mimochodem, k eukritům patří též známé stonařovské meteority z pádu
v roce 1808.
Kromě aktivit spojených s malými tělesy sluneční soustavy je Olbers
v dějinách astronomie znám též formulací takzvaného Olbersova paradoxu,
tedy zdánlivě prosté otázky "Proč je v noci tma?" jestliže je ve vesmíru
tolik zářících hvězd. Tu si můžete zodpovědět sami za domácí úkol :-)
Právě letos na podzim, přesně 11.října si budeme připomínat 250.výročí
Olbersova narození. Na jeho počest byla pojmenována planetka (1002) Olbersia
a kráter na Měsíci.
| 
RSS